Karel Ženíšek - Fotoúlovky - Články z roku 2016








Zpět na úvod

Zpět na Články


13. 12. 2016            (Přidány 3 fotografie)

Zmeškaný tah?

V polovině listopadu jsem z hráze Žehuňského rybníka uviděl v rohu zátoky bílou skvrnu. "Že by volavka bílá?" pomyslel jsem si a podíval se přes hledáček a teleobjektiv mého Canonu. Kdepak volavka. Čáp bílý, který měl již před třemi měsíci odletět.
Čáp se vydal po boční hrázi, oddělující rybník od Žehuňského náhonu, směrem k hlavní hrázi. Pomalu jsem se mu vydal naproti.
Čáp zvolna procházel mezi kachnami divokými a stále se přibližoval. Zůstal jsem stát a pokusil jsem se trochu krýt. Čáp šel stále směrem ke mě a díval se na kachny a na rybník. Pak se zestavil a hleděl směrem ke mě. Udělal jsem pár dalších fotek.
Čáp ještě kousek popošel a natahoval ke mě krk, jako by zkoumal, co to cvaká. Pak chvíli pózoval, pomalu se obrátil a zvolna odcházel. Prohlížel jsem ho a hledal nějaké zranění, nebo vadu. Nic, co by mohlo zavinit zmeškaný tah jsem neobjevil.
Když byl dostatečně daleko, pomalu jsem se vrátil na silnici na hráz a věnoval se focení přelétajících racků, několika volavek popelavých a kormoránů.

Několik nových fotek čápů najdete po kliknutí sem.

14. 11. 2016            (Přidáno 8 fotografií)

U veverek

V neděli 13. listopadu jsem šel s vnučkou Kateřinou pozorovat a fotit veverky. Rozdělili jsme si to: ona pozorovala, já fotil. Veverka se živí hlavně semeny šišek, houbami které si dokáže i usušit, ptačími vejci, různými plody a ráda vyhledává oříšky. Pokud jich nalezne větší množství, než okamžitě spotřebuje, uschová si je v dutině stromů. Tam si také suší a uschovává houby a jiné plody.
Není to ale jediné místo, kam si trvanlivou potravu, které neškodí vlhko, může uschovat.
Pozorovali jsme tmavou veverku, která si oříšek uschovala úplně odlišně. Možná měla plnou zásobárnu v dutině stromu. Tak uložení přebytku potravy vyřešila po svém velmi jednoduše. Předními tlapičkami si vyhrabala v zemi důlek, oříšek do něj uložila a přikryla ho zemí a listím. Tři fotografie vlevo od tohoto textu zachytily jak se rozhodla oříšek uložit, jak vyhrabala jamku a jak ji nakonec zamaskovala.
Když měla hotovo, rozhlédla se, jestli ji jiná veveruška nešmíruje a protože žádnou kolegyni neviděla, spokojeně si sedla na zadní a rozhlídla se po okolí. Protože jsme se neopatrně prozradili, rychle odběhla.
Předvedla se nám i jasně zrzavá veverka, která hbitě šplhala po stromě. Chvilku poseděla na větvi, zapózovala pro fotografa a byla pryč.
Nakonec jsme viděli veverku, jejíž rezavý kožíšek přecházel do sytě červených odstínů. Prsty na předních tlapičkách měla úplně černé. Také zřejmě ukrývala do země nějaké přebytky.
Jestlipak až přijde se zimou nedostatek potravy, dokážou veverky své podzemní úkryty s uloženými poklady najít?

Veverka obecná je v Evropě ve většině států chráněná. U nás došlo před cca 50 roky k jejich katastrofálnímu úbytku, takže u nás požívá přísnější ochrany jako ohrožený druh.
Veverka dorůstá málo přes 20 cm. Huňatý ocas, dlouhý 15 až 20 cm využívá pro udržování rovnováhy a také se s ním přikrývá při spánku.
Samici se za necelých 40 dní po spáření rodí většinou tři mláďata. Jsou slepá a holá. Tři týdny jim trvá, než řádně obrostou srstí, po dalším týdnu vidí a pevnou potravu mohou přijímat až když jim narostou zuby, což je za 6 týdnů od narození. Samice je kojí přibližně 9 týdnů.
Samice může zvládnout až dva vrhy do roka. Zdá se, že to je velký přírůstek, ale více než tři čtvrtiny mláďat zahyne během první zimy. Uvážíme - li, že samice může mít mláďata až ve druhém roce života a veverka se v přírodě dožívá většinou pouze tří let, populační exploze se nekoná.

Několik nových fotek veverek najdete po kliknutí sem.

20. 8. 2016            (Přidány 2 fotografie)

V oboře

Po několika letech jsem se dvěma kamarády navštívil v polovině srpna oboru Rekow. Na skoro dvou kilometrech čtverečních tam v Benešovské pahorkatině chovají daňka, muflona, jelena lesního, jelen siku dybowského, paovci hřivnatou a pokusně i další druhy zvěře.
Po přivítání s velice sympatickým majitelem jsme se rozešli po oboře.
Nejprve jsem viděl paovce hřivnaté, které zatahovaly do lesíka. Byly ke mě otočeny tou méně zajímavou stranou. Protože se ke mě tak neslušně zachovaly, na web se nedostaly.
Jeleni se dokázali postavit více fotogenicky, daňci také. Na web jsem mimo jiných umístil i silného daňka jehož paroží neslo známky vytloukání. Muflony jsem viděl, ale fotky nebyly příliš kvalitní.
Nejkrásnější (alespoň podle mého názoru) byli asi jeleni sika Dybowského, kteří mají hnědočervené výrazné lýčí, obalující rostoucí parohy.
Zajímavostí obory je i Rakytníková plantáž. Nepoužívají se na ní žádné postřiky, pesticidy ani hnojiva. V období sběru rakytníku je kromě prodeje ze dvora nabízena i možnost rakytník si osobně nasbírat.

Několik fotek jelenů sika dybowskéhu najdete po kliknutí sem.
Několik fotek daňků najdete po kliknutí sem.

6. 7. 2016            (Přidáno 7 fotografií)

Víkend na Kladské

Stejně jako loni se nás sešlo několik z Klubu fotografů přírody na Loveckém zámečku v Kladské u Mariánských lázní.
V pátek někteří přijeli pozdě večer a tak místo čekané na okrajích lesa jsme čekali na opozdilce. Ale není čekaná, jako čekaná. Čas jsme trávili spřádáním plánů na sobotu a neděli a vyprávěním veselých příhod z focení.
V sobotu ráno jsme vstávali po třetí hodině ranní, abychom se včas pod taktovkou Sváti Šedivého a Vaška Suchého rozmístili na různých místech ve Slavkovském lese a čekali na jeleny lesní a jeleny sika.
Ráno bylo příjemné počasí a zvěř již byla venku na pastevních plochách. Postupně se vracela do hlubokého lesa a nejzajímavější fotky jsem udělal těsně před pátou hodinou ranní, když slunce bylo ještě schované za kopci na severovýchodě a svou přítomnost tam demonstrovalo nachovým oparem nad modrou siluetou kopců u Horního Slavkova.
Ještě za šera se vracela skupinka tří mladých jelenů k lesu. Před tím, než zatáhla do lesa se dva z nich na sebe podívali, postavili se na zadní a šklebili se na sebe. Pak se k sobě přiblížili na dosah předních běháků a začali na zadních tančit. Tanec se ale rychle změnil na ring volný. Bojovali ale čistě, žádné podpásové rány se nekonaly a soupeři šetřili i paroží v lýčí. Rány padaly jen na hrudníky a šermovali předními běháky.
Několik jelenů a pár jelenů sika se trousilo do osmi, do devíti se neobjevil ani chlup, tak jsme to zabalili a přemístili se na snídani.
Ve dvě odpoledne jsme po obědě a několika přeháňkách opět vyrazili k louce, tentokrát na jiné místo.
Před třetí hodinou přišel osamělý jelen sika japonský, ve čtyři přišel prudký, vytrvalý déšť a přes louku se chvílemi valily nízké mraky. Když je vítr odfouknul, objevil se v řídké mlze jelen, který pomalu postupoval podle lesa s kopce dolů. V dolní části louky se pásla malá skupinka mladých jelenů, přišel i jelen sika a samozřejmě několikrát déšť. Po šesté večerní jsme to zabalili a přesunuli se na zámeček. Někteří se vrátili až po deváté hodině promoklí na kůži.
Nedělní ráno bylo chladné a jasné a slibovalo, že bude svítit slunce. Přemístili jsme se na pastviště, když šíralo (pro ty, co to slovo neznají - když se začalo rozednívat a slunce bylo ještě přes půl hodiny pod obzorem). Standa s Milanem vylezli na kazatelnu, já si rozednění užíval v autě a na maličkou chvilku jsem spustil opěradlo sedačky a víčka a srovnal si záda. Když jsem po té chviličce otevřel oči, slunce bylo již vysoko nad obzorem.

Několik nových fotek jelenů najdete po kliknutí sem.

21. 6. 2016            (Přidáno 5 fotografií) 21. 6. 2016            (Přidáno 5 fotografií)

Sýc rousný

Včera jsem se byl se svým známým, myslivcem Františkem Cahou, podívat na budky, které pro ptáky pověsil v lese. Před pár lety instaloval mimo jiné i dvě budky pro sovy (přibližně 100 metrů od sebe) a letos zjistil, že jsou obě obsazené. Tak mi dal vědět a já druhý den dopoledne, přestože ještě pršelo, vyrazil.
Jedna budka byla umístěna ve velké výšce a tak jsem se s velkým úsilím vyškrábal po dosti kolmém kluzkém žebříku na posed v blízkosti, kde jsem na ni mezi větvemi dobře viděl. Budka na vedlejším stromě byla ještě o 5 metrů výše. Kompozice nebyla dobrá, tak jsem udělal dvě fotky samičky, zvědavě vyhlížející co se děje, a přesunul se ke druhé budce.
Tam samička zareagovala na pohyb v okolí a opatrně se podívala ven. Převýšení nebylo velké a perspektiva snímek nezkreslovala. Udělal jsem několik fotek, samička se vyklonila aby na ni bylo lépe vidět, za dvě minuty ji to ale přestalo bavit a zmizela v dutině.
Popřál jsem jí spokojené a úspěšné sezení a nenápadně jsme se odporoučeli.
Sov v naší krajině ubývá, má to jistě i souvislost se snižujícími se hnízdními možnostmi. Velmi oceňuji, že František pomáhá nahradit úbytek doupných stromů budkami, ve kterých ptáci úspěšně vyhnízdí.

Několik fotek najdete po kliknutí sem.

15. 6. 2016            (Přidáno 7 fotografií)

Krutihlav obecný

Kamarád, ornitolog Mirek Čutka, mi ukázal nádherné místo pro hnízdění a život ptáků. Je přímo v Jihlavě, ale jeho umístění jako obvykle zatajím. Není to proto, že bych nepřál pořízení fotky i jiným fotografům. Je to ale jediná jistota, že si umístění nebudou fotografové předávat jako tichou poštu, která má pak za následek hojné návštěvy narušující klid.
Krutihlav obecný (Jynx torquilla) je menší pták z čeledi datlovitých s tělem dlouhým 16 až 18 cm. Jediný z našich datlů je tažný.
Přilétá od března do dubna a hned obsadí své hnízdní teritorium. Protože má slabý zobák hnízdní dutiny si sám nevytesává ale agesivně obsadí dutinu vytesanou jinými ptáky, které vyžene a jejich vajíčka a případná mláďata zabije a s hnízdem z dutiny vyhodí. Samice snáší kolem osmi vajíček na nichž rodiče sedí střídavě až dva týdny. Při vyrušení vydává syčivý zvuk a kroutí hlavou (až o 180°). Po vylíhnutí jsou mláďata krmena na hnízdě cca 2 týdny, po vylétnutí ještě další týden. Mláďata krmí hlavně kuklami mravenců a kukly i mravence nalepuje na dlouhý lepkavý jazyk. Loví i jiný hmyz, pavoukovce, slimáky a na podzim sbírá i drobné plody.
Krutihlav, který patří k silně ohroženým druhům (V ČR žije cca 1 až 2 tisíce párů), odlétá koncem srpna a v září.

Několik fotek najdete po kliknutí sem.

3. 6. 2016            (Přidáno 6 fotografií)

Špačci

Moji dobří známí (Bakajovi z Hodic) mně prozradili, kde bych mohl nafotit špačka obecného, který přilétá do hnízda v dutině stromu, které navíc není ve velké výšce.
Samozřejmě jsem toho využil a včera přijel do Hodic. Nejprve jsem zkontroloval rybník s párkem roháčů, kteří již proplouvali se třemi mláďaty na vlnkách uprostřed rybníka. Bylo to ale na focení příliš daleko. Pak jsem se přesunul k Bakajům a dál ke stromu s špaččím hnízdem. Za jejich asistence jsem si u stromu ve výhodné pozici připravil stativ, upevnil na něj Canon 5D Mark III s dlouhým sklem a čekal na záběr.
V minulém příspěvku jsem si pochvaloval Žabakor, u kterého místo focení bylo pár metrů od auta. Tady jsem sice své fotovybavení musel přenášet dál, ale tak pohodlné focení jsem ještě nezažil. Křeslo s polštářem, dokonce káva kterou přinesla paní Bakajová.
Hnízdo má poměrně velký vletový otvor a menší samička (žlutobílý kořen dolní čelisti), která byla opatrnější, do něj dokázala vklouznout, aniž by před tím usedla u jeho okraje.
Pořídil jsem 60 snímků (AI Servo a rychlé kontinuální snímání) a samečkovi (modrobílý kořen dolní čelisti) postupně přestalo cvakání závěrky vadit.

Několik fotek najdete po kliknutí sem.

9. 5. 2016            (Přidáno 8 fotografií)

Žabakor

Mezi vesnicemi Březina, Doubrava, Olšina a Žďár, na severním okraji západního výběžku CHKO Český ráj je přírodní rezervace Žabakor. Tvoří ji rybník stejného jména, rybník oběšenec a okolní rovinaté mokřiny a louky. Kousek od jižní hranice rezervace rovina končí masivem Příhrazských skal.
Počínaje 29.dubnem jsem bydlel v penzionu Černá Louže v Branžeži a dopoledne a navečer pilně dojížděl Na Žabakor na ptačí pozorovatelnu, pro mně ideálně položenou, protože byla vzdálená cca 10 metrů od parkoviště.
Na focení nebyla nejlepší, kormoráni, roháči, motáci pochopové a mořští orli a volavky bílé se zdržovali poměrně daleko. Stálo ale za to je pozorovat dalekohledem. Nepočítám li kachny divoké, lysky a racky, do blízkosti pozorovatelny se odvážily labutě a hlavně volavky popelavé, které přeletovaly několik desítek metrů od pozorovatelny. Vzácné druhy ptactva jako je moudivláček lužní, budníček pruhohlavý, cvrčilka slavíková, žluva hajní a chřástal kropenatý jsem sice z pozorovatelny nenafotil, přestože se tam vyskytují, ale byl jsem s pobytem i pozorováním spokojený.

Nové fotky labutí, volavek, stehlíka, atd. najdete po kliknutí sem.
Nové fotky krajin po kliknutí sem.

4. 4. 2016            (Přidány 4 fotografie)

Ledňáček říční

Rozptýlené sluneční světlo mě dnes lákalo portrétovat ledňáčka. Vzal jsem si s sebou stativ a maskovací síť a o půl desáté jsem dorazil k přítoku Jihlavy, ke stromu kde jsem ho již viděl sedět na větvičce nad vodou.
Usazení stativu tak, abych viděl na předpokládané místo jeho usednutí, mi dlouho netrvalo, ale dalo mi práci poskládat se na zem a dobře se zamaskovat. A pak jsem jen čekal a čekal a čekal.
Za ty dvě a půl hodiny na zemi na mě zaštěkali tři psi a jeden se na můji síť pokoušel zvednout zadní nohu. Na toho jsem zaštěkal já a on upaloval pryč a páníček za ním.
Ale poslední třičtvrtěhodina byla výživná. Ledňáček sice sedl jinam, než jsem čekal a poprvé jsem fotku nestihl, ale ještě se pak dvakrát vrátil (pokaždé na jinou větev) a to jsem byl již připraven. Na své stránky jsem k první fotce ledňáčka (nafocené před měsícem z velké dálky) přidal čtyři fotografie z dneška. Když jsem se zvedal ze země, vzpomněl jsem na otázku: "K čemu je nejdůležitější mít s sebou stativ?" Má odpověď zní: " Aby se fotograf dokázal s jeho pomocí vůbec zvednout ze země."

Ledňáčky najdete po kliknutí sem.


17. 11. 2015            (Přidány 2 fotografie)

Racek bouřní

Po odborné poradě zařazuji dvě fotografie racka nad jehož jménem jsem minule váhal.
Racek bouřní k nám přilétá jako vzácný zimní host který zde zůstává od listopadu do května. Malý počet racků bouřních u nás zahnízdí (do 100 párů), o něco více jich přes naše území protahuje.
Tělo má dlouhé 40 až 56 cm, rozpětí křídel má 110 až 120 cm. Mladí ptáci mají břicho, hlavu a hrdlo poseté hnědými skvrnami. Do tří let se zbarvení postupně mnění a dospělí ptáci pak toto opeření mají bílé.
Nohy jsou žlutozelené, křídla svrchu šedá s černo-bílými špičkami a úzký žlutý zobák v zimně s tmavým proužkem.
V potravě není vybíravý, loví drobné rybky, živí se měkkýši, plži, různým hmyzem a členovci, vodními řasami a částmi suchozemských rostlin, nepohrdne mrtvou rybou ani mršinou.
U nás vzácně hnízdí v dubnu až květnu. Hnízdo je na zemi nebo na nízkých stromech. Oba partneři sedí obvykle 24 - 26 dnů na třech vejcích. Mláďata jsou plně opeřena po asi jednom měsíci od vylíhnutí.

Racka bouřního najdete v seznamu po kliknutí sem.


7. 11. 2015            (Přidáno 8 fotografií)

Fotky ze Žehuňského rybníka

Výlov Žehuňského rybníka jsem sice propásl a dostal se k němu až tento týden, ale přestože jsem neviděl ani jedinou volavku, byl jsem spokojen. Hladina rybníka byla již skoro na normálu a plavali na ní roháči, kormoráni, rackové chechtaví a velcí bělohlaví rackové, které se mi nepodařilo s jistotou určit, proto je zatím do galerie nezařazuji. Po poradě s odborníky k tomu snad dojde.
Kormorány a racky fotím nejraději v letu - to se rackové nebojí přiletět na 25 až 35 metrů a kormoráni na cca 60 metrů.
Roháči loví někdy i 30 metrů od břehu, ale jakmile spatří, že se někdo ke břehu blíží, mizí pod vodou a objeví se v mnohem větší vzdálenosti. Dají se oklamat pomocí mobilního nebo pevného krytu, ale mobilní jsem si s sebou nevzal a pevný se postavit nedal. Nebyl na to čas a v jakýchkoli chráněných oblastech pevné kryty zásadně nestavím. Fotky potápky roháče před lovem a s úspěšně ulovenou rybou jsou pořízené na poměrně velkou vzdálenost ale vzhledem k výborným světelným podmínkám docela ujdou.

Fotografie kormoránů a roháčů najdete po kliknutí sem.
Racky chechtavé najdete zde


31. 10. 2015            (Přidáno 9 fotografií)

Fotky z okolí Lázní Bohdaneč

Většinu října jsem strávil v Lázních Bohdaneč, kde se mi snažili vrátit pohyblivost do mých starých opotřebovaných a ztuhlých kloubů. Zdá se, že se jim to ve velké míře podařilo. Všem za to patří můj velký dík.
Do lázní jsem si nevzal svůj Canon s vybavením. Protože jsem šetřil místem, spokojil jsem se s kompaktem Panasonic. Bohužel. Má sice dostatečně dlouhé ohnisko na delší straně zoomu a přijatelnou kresbu, ale při zvyšujícím se ISO nad 100 rychle ztrácí podrobnosti.
V lázeňském parku a hlavně u Bohdanečského rybníka bylo co fotit. Zejména v několika dnech před výlovem rybníka se tam předváděli poláci velcí, roháči, labutě, kormoráni, bílé a popelavé volavky. Ale fotit se daly také krajinářské záběry (ty moc dobře neumím).
Fotky, které jsem udělal, ale kvůli šumu pro zvětšeniny vhodné nejsou.

Fotografie volavek najdete po kliknutí sem.
Fotografie labutí, poláků a kormoránů najdete po kliknutí sem.
Pokus o krajiny najdete po kliknutí sem.


17. 9. 2015            (Přidány 3 fotografie)

Páteříček žlutý

Páteříček žlutý (Rhagonycha fulva) - dravý luční brouk je v naší přírodě dosti hojně zastoupený. Setkat se s ním můžeme od pozdního jara do podzimu.
Je dlouhý necelý centimetr, protáhlé měkké tělo má oranžově hnědou barvu, krovky bývají tmavší, mohou být i černé, často jsou zbarvené jako tělo a tmavé nebo černé mají jen konce. Páteřníček žlutý má ale vždy pod krovkami schovaná černá křídla, která ho spolehlivě unesou a umožní mu výborně létat.
Páteříček na rostlinách a jejich květech hledá drobný hmyz, kterým se živí.
Páření a kladení vajíček probíhá v květnu až červnu, hnědočerně zbarvenélarvy se vyvíjejí od června do začátku jara příštího roku. Jsou aktivní i při teplotách kolem 0°C. Živí se drobným hmyzem ale také slimáky a žížalami. Na jaře se zakuklí a po měsíci se vylíhne dospělý páteříček, který přibližně po měsíci hyne.

Galerii s fotkami si otevřete po kliknutí sem.


7. 9. 2015            (Přidáno 6 fotografií)

Jak mě potkal kovolesklec gama a babočkovití motýli

Rostliny pomalu dokvétají, někde ale ještě září ostrůvky barev, které lákají včely, čmeláky a motýly.
Seděl jsem na terase a pozoroval třepetání motýlů nad posekanou trávou a jejich klikaté cesty k posledním ostrůvkům květů.
Zaujal mě šedohnědý motýlek, z dálky celkem nenápadný, který se na žádném květu nezdržel déle než dvě vteřiny. Šel jem se podívat zblízka a zdálo se mi, že to musí být některý z nočních motýlů. Mátlo mně ale, že nasává z květů v plném slunci skoro uprostřed dne. Protože pokaždé, když jsem se ke květům přiblížil na vzdálenost jednoho metru, zamával mi křidélky a okamžitě zmizel v dáli, došel jsem pro Canona a neosadil ho makroobjektivem, ale zoomovou čtyřstovkou, která mi dovoluje fotit od metru a tři čtvrtě. Těchto motýlků přilétalo dosti značné množství, tak jsem udělal z volné ruky několik fotek. Barvu mají sice nenápadnou, ale na křídlech mají zajímavou kresbu.
Myslel jsem, že jeho určení bude snadné, ale nebylo. Probíral jsem se množstvím nočních motýlů vyobrazených v Koláčkově galerii motýlů, pak jsem to vzdal a zvolil jednodušší cestu. Napsal jsem autorovi této galerie, panu Marku Vojtíškovi, který mi odepsal, že neposedná můra je kovolesklec gama a vysvětlil, že některé můry se přes den krmí a mají denní a i noční aktivitu. Pak jsem to již našel i v jeho nádherně zpracované galerii (je na adrese: http://motyli.kolas.cz/).
A když už jsem měl foťák v ruce, stali se mým cílem i čistě denní motýli. Během odpoledne se mi povedlo ulovit babočku kopřivovou, babočku bodlákovou a babočku admirála.

Galerii s fotkami si otevřete po kliknutí sem.


25. 8. 2015            (Přidáno 5 fotografií)

Ještěrka živorodá - Zootoca vivipara

Ještěrka živorodá je snad nejrozšířenější druh pozemních plazů. Zbarvení má v různých lokalitách někdy dost odlišné - hnědé, šedé, olivové, vyjímečně černé. Tělo má délku do 15 cm, ocas může být až dvakrát delší.
Projevuje denní aktivitu a přestože nmí dobře lézt po stromech, většinou se zdržuje na zemi. Ráda se vyhřívá na kamenech. Živí se převážně hmyzem a sama slouží za potravu hadům a větším ptákům.
U nás se k zimnímu spánku ukládá většinou v říjnu a probouzí se z něho koncem února, nebo v březnu. O zachování rodu se páry pokouší v dubnu až květnu, mláďata se v samičce vyvíjejí asi 3 měsíce. Rodí se ve vaječné bláně z níž se rychle dostávají. Po narození jsou černá a necelé čtyři centimetry dlouhá. V přírodě žijí, pokud je něco neslupne, i více než patnáct let.

Galerii s fotkami si otevřete po kliknutí sem.


16. 8. 2015            (Přidáno 13 fotografií)

Nový objektiv v praxi

Před koncem července se mi naskytla příležitost vyzkoušet koupený objektiv Canon EF 100mm f/2,8 L IS USM. Na kvetoucím poli svazenky jsem fotil včely a čmeláky na květu i v letu.
Mimo to jsem nafotil i jiný hmyz včetně motýlů a zkusil jsem nafotit i žabíčku.
Přestože jsem na pole vyrazil nedlouho po východu slunce, květy se již houpaly v mírném větru, který nejen vysušoval ranní rosu, ale také ztěžoval zaostření. Fotil jsem na AI Servo s číslem clony 11 až 13 občas s bleskem. Objektiv dokázal značný rozsah pohybu květů zvládnout a odpad snímků byl vcelku nepatrný.
Zkusil jsem také ostřit na čmeláky přilétající na květy a s výsledkem jsem byl docela spokojený. Na kraji lesa u pole jsem pak objevil žabku. Protože jsem chtěl vyplnit celou plochu čipu, fotil jsem hodně z blízka a clona 19 při ostření na oko hloubku ostrosti dozadu nezvládla. Fotka v galerii je bez ořezu.

Galerii s fotkami si otevřete po kliknutí sem.


25. 7. 2015            (Přidáno 15 fotografií)

Kladská

Mám trochu zpoždění v doplňování stránek. Akcí mnoho, času málo a to se na tom podepisuje.
Druhý víkend v červenci byl ve znamení návštěvy Kladské, krásné malé osady uprostřed rozsáhlých lesů. Přestože je odsud blíž do Lázní Kynžvart, je Kladská součástí města Mariánské Lázně.
Byl jsem tam před čtyřiadvaceti lety, v době kdy jsem do přírody chodil místo s fotoaparátem s kulovnicí. Teď je to již mnoho let naopak a lov zvěře mě přitahuje pouze s teleobjektivy.
Na Kladské se nás tentokrát sešlo několik členů z Klubu fotografů přírody. Setkání s ubytováním na Loveckém zámečku perfektně připravila dvojice Sváťa Šedivý a Václav Suchý. V pátek odpoledne jsem si prošel blízké okolí a v sobotu před pátou hodinou jsem se Standou Vorálkem seděl na kazatelně, kterou nám vykázal Sváťa. Když jsme se přibližovali, odcházelo z louky asi 30 kusů vysoké zvěře. Ke kazatekně pak postupně přišli mladí jeleni, jeleni sika japonští, srnec se srnou, pod kazatelnou ve vysoké trávě se prosmekl lončák a nakonec se v dálce objevila zvěř nejvzácnější, dva zajíci.
Během dne jsme fotili na rašeliništi vážky, svižníky, různé druhy hmyzu a samozřejmě zajímavé rostliny.
Na zpáteční cestě jsme u Pramenů odbočili před Rudolfovým a Giseliným pramenem vlevo směrem na Mariánské lázně a podívali se na lesní rašeliniště s vývěry kysličníku uhličitého a sirovodíku v podobě mofet, zvaného Smraďoch. Sirovodík, chmicky "há dvě es" smrdí totiž jako pes.
V neděli dopoledne jsem u Kladského rybníka nafotil pár snímků motýlů a čmeláky na bodláku. Po poledni jsme zabalili a odjeli domů.

Galerii s jeleny si otevřete po kliknutí sem.

K ostatním druhům se dostanete přes Úvod


15. 7. 2015            (Přidáno 15 fotografií)

Na Pelhřimovsku

V prvním týdnu července jsem několikrát projel okolí Pelhřimova.
Na Vlásenickém rybníčku bylo poměrně hodně kachen divokých, jeden sameček poláka chocholačky v krycím šatě a úplně vzadu, mimo rozumnou vzdálenost pro můj čtyřstovkový teleobjektiv, se potápěl párek roháčů. Přepeřování u kačerů dosáhlo takového stupně, že byli absolutně nefotografovatelní. Vypadali jako kachny samičky, kterým na některých místech vyrazila barevná kačeří pera. Vzal jsem tedy zavděk třemi samičkami, které proplouvaly nedaleko.
Lepší to bylo na Hejlovce u přepadu Hejlovského rybníka. Na kamenech a kmíncích spadlých do vody se tam hašteřilo několik konipasů horských. Sice jsem je fotil z protivného nadhledu, ale spustit se z příkrého svahu k říčce jsem si netroufnul. Přesto se mi některé pořízené fotky líbily.
V sobotu ráno jsem procházel kolem smrkového lesa k malému rybníčku pod Částkovicemi, kterému důvěrně a nostalgicky říkám „Žabák." Nostalgicky proto, že tam dřív byla spousta žab a teď je tam jen žabinec.
A také tam žijí nutrie. Jsou pěkně vykrmené, myslivci tam přikrmují kachny a nutrie se nějakým záhadným způsobem dostávají na plošinku na kůlech nad vodou a vydatně si tam cpou břicha.
Na kraji lesa rehek domácí vyváděl mladé. Bylo kolem toho poměrně dost povyku a pár fotek tam vzniklo.
Poslední den, v neděli, jsem narazil na střízlíka, který se připravoval na hnízdění. Přičinlivě sháněl materiál na hnízdo a chvílemi vyzpěvoval. Jeho překvapivě silný hlas zněl nejen z krytu, ale dokonce si ke svému vábení vybíral i konce smrkových větví.
Rodičovské starosti měla i pěnkava obecná, která v trávě lovila zelené koníky a jinou havěť.

Galerii s konipasem horským si otevřete po kliknutí sem.

K ostatním druhům se dostanete přes Úvod


28. 6. 2015            (Přidány 4 fotografie)

Na malém rybníčku

Kolega Standa Vorálek mi dal tip na výskyt slípky zelenonohé. Když jsem se podíval na mapu a uviděl rybníček na okraji vesnice o něco větší než louže, trochu jsem zapochyboval. Ale vydal jsem se tam s plným vybavením.
Když jsem sjel ze silnice a po pár metrech zastavil, trochu mi vadilo, že jsem nechal všechno ve fotobatohu. Na kraji u rákosí seděla ve vzdálenosti cca 30 metrů volavka popelavá. Zkusil jsem stáhnout sklo, seděla dál. Na okraj dveří jsem nasadil fazolový stativ. Seděla dál. Zkoušel jsem dosáhnout na zadní sedadlo a ze zajištěného fotobatohu vydolovat Canon a dlouhý objektiv. Nezdařilo se. Zkusil jsem opatrně otevřít dveře a pomalu vystoupit. Seděla jako přibitá. Když jsem otevíral zadní dveře tak odlétla.
Prohlídl jsem vodní plochu a přesunul se k místu, kde jsem předpokládal, že by se slípky mohly zdržovat. Seděl jsem schovaný za nízkým rákosím a pozoroval je, jak plavou v hlubokém stínu pod větvemi vrb. Fotit se nedalo a na volnou plochu mi nevypluly.
Na břehu pilně hledaly potravu kvíčaly. Brouky a žížaly nosily do hnízd na stromy podle silnice. Osvětlení bylo dobré a pár fotek vzniklo.
Na slípky, které o mě samozřejmě dobře věděly, jsem zkusil malý trik. Zvedl jsem se, hlučně se přesunul k autu a odjel po silnici. Po chvíli jsem se vrátil, zaparkoval na levé krajnici (po silničce jiná auta nejezdila) a připravil do staženého okna Canon na fazolovém stativu.
Nečekal jsem dlouho a jedna ze slípek zelenonohých se vydala na průzkum. Druhá s mladými se ale stále držela v krytu vrbových větví.
Pár fotek, bohužel z nadhledu, jsem udělal a umístil do galerie. Pár exemplářů drozda kvíčaly také.

Galerii se slípkou zelenonohou si otevřete po kliknutí sem.

22. 6. 2015            (Přidána 1 fotografie)

Nutrie říční - Myocastor coypus

U Labe na okraji Nymburka žije kolonie nutrií. Jednu se mi podařilo vyfotografovat, když se přesouvala ze slepého ramene na travnatý břeh na pastvu.
Nutrie nejsou naším původním druhem. Byly k nám dovezeny z Jižní Ameriky. Z chovů (na kožešiny a vynikající maso) se rozšířily do volné přírody, kde si v březích budují nory s dlouhými chodbami od nichž se příliš nevzdalují. Výborně plavou, na nohou mají plovací blány. Mají nápadné oranžové hlodáky.
Dospělé nutrie jsou dlouhé 40 až 70 cm, k tomu je nutné připočítat ocas dlouhý 30 až 45 cm. Váží obvykle 5 - 6 kg.
Živí se kořeny a bylinami, které spásají na břehu, nebo je vyhrabávají. Potravu si při konzumaci přidržuje předními končetinami.
Mláďata (5 až 6 ve vrhu) rodí po celý rok, březost trvá asi 130 dnů, pohlavní dospělosti dosahují mláďata do 4 měsíců. Průměrná doba kojení je 5 až 6 týdnů.

Fotku můžete vidět po kliknutí sem.

15. 6. 2015            (Přidáno 3 fotografie)

Vrabci ve městě

Delší dobu jsem na tuhle stránku nic nedoplnil. K artróze se mi přidaly bolesti zad a focení v přírodě jsem musel vynechat. Místo toho jsem jezdil na rehabilitaci.
Náš dům se v té době stal cílem invaze vrabců domácích. Několik párů zahnízdilo nad balkónem, další někde u okapu a všichni čile nosili nejprve různé větvičky a pak, po pár dnech relativního klidu, začali přinášet za hlasitého křiku mladých různé brouky, drobky a kousky jiné potravy.
Jako odpočinkové stanoviště při transportování potravy vzhůru k hnízdům si oblíbili větvičku, kterou jsem jim nainstaloval na zábradlí balkónu. Když byla obsazená, usedali na roh sousedního domu, pevně se drželi omítky a s plným zobákem se snažili okupantům docela hlasitě nadávat.
Pár fotek jsem samozřejmě pořídil a umístil je na stránky.

Prohlédnout si je můžete po kliknutí sem.

31. 5. 2015            (Přidáno 5 fotografií)

Pěnkava obecná

Jak jsem plánoval v polovině května, vydal jsem se na konci měsíce k rybníku u Hodic, na kterém zahnízdili roháči. V tu dobu jedno z hnízd mělo končit inkubační dobu a já se těšil na malé roháče vozící se na zádech rodičů.
Nevyšlo to. Hnízdo, na kterém se mladí roháči měli líhnout, bylo v rákosí osiřelé a na něm svítila tři světle hnědá vejce. Jeden z roháčů plaval nedaleko, druhý nebyl vidět. Vzhledem k tomu, že mladí roháči se měli vyklubat před dvěma až třema dny, zřejmě se něco přihodilo, co donutilo roháče hnízdo opustit. Druhé hnízdo bylo podle předpokladu již prázdné. Rodiče s mladými ale nikde vidět nebyli. Snad se zdržovali u přítoku rybníka, kde je hodně rákosí.
Když nevyšly mé plány s mladými roháči, zpracoval jsem několik fotografií pěnkavy obecné. Na web jsem umístil krásně vybarvené samečky a dvě nenápadné samičky.

Fotky pěnkavy jsou zde.

27. 5. 2015            (Přidáno 9 fotografií)

Lejsek bělokrký

Hromadu klestí u Třebestovic mi zlikvidovali a ťuhýka jsem tam již nespatřil. Na kraji lesa u louky vyváděli za obrovského křiku špačci svá mláďata a budníček větší pilně nosil někam do hnízda zelené housenky. Ostatní ptáci jako by zmizeli.
Ale u Labe na okraji Nymburka bylo živo. Kačeny vodily po vodě i po trávě svá mláďata v kabátcích z prachového peří, po břehu svižně poskakoval mladý kos, sameček pěnkavy obecné vyzpěvoval v kýčovitém rámci kvetoucího kaštanu samičce, která se natřásala na holém břehu.
Nejvíce jsem si ale cenil fotek lejska bělokrkého, který po každé návštěvě hnízda chvilku odpočíval na větvičce poblíž a fotografa schovaného za nedalekým stromem si nevšímal. U nás na Vysočině se lejsek často nevyskytuje, tak jsem vděčně dole v nížině fotil a fotil. Když byl lejsek na lovu, změnil jsem i strom, takže ho mám z několika úhlů. Ukázala se i samička, která sice nemá krásné kontrastní peří, ale k samečkovi neodmyslitelně patří.

Fotky lejska jsou zde.

23. 5. 2015            (Přidány 4 fotografie)

Focení ťuhýka obecného

Nedaleko Třebestovic jsem si všiml letícího samečka ťuhýka obecného. Nedalo mi to a vypravil jsem se tam s autem a fazolovým stativem fotit.
Ťuhýci loví zejména hmyz a svou kořist vyhlížejí z vyvýšeného místa s dobrým rozhledem. Nejdůležitější bylo jejich oblíbené místo najít. Zaparkoval jsem tak, abych měl dobrý výhled na prostor kde jsem ho spatřil a čekal jsem. Na jedné straně cesty byla louka, na druhé čerstvě podmítnutá stařina s vymýceným a z kořenů vytrhaným řídkým porostem svezeným na hromadu. Z hromady trčely do výšky rozvětvené kmínky listnáčů. Protože nad podmítkou létalo množství hmyzu, připadala mi hromada jako ideální rozhledna pro ťuhýka.
Netrvalo to ani půl hodiny a ťuhýk se na jedné z větví objevil. Když slétl k podmítce, pomalu jsem přejel do blízkosti hromady tak, abych na ni měl z okénka dobrý výhled, stáhl jsem sklo do potřebné výšky a umístil na něj pytlík s fazolemi. Na ten jsem položil objektiv a čekal. Fazolový stativ se nejčastěji používá pro tlumení vibrací způsobených běžícím motorem, ale je to i výborný pomocný stativ.
Po půlhodině se ťuhýk objevil, ale bohužel na větvičce na druhé straně hromady, takže se fotit nedalo. Pak se vracel v kratších intervalech a přesunul se i na fotografovatelné místo, čehož jsem samozřejmě využil. Ukázala se i samička, ta ale na hromadu neusedla, jen přilétla na podmítku a po chvilce s kořistí odlétla.
Při odjezdu jsem ji zahlédl na kraji lesa sedět na šípkovém keři.

Pořízené fotky jsou zde.

14. 5. 2015            (Přidáno 12 fotografií)

Potápka roháč

Těsně před koncem dubna mi kolega Josef Bakaj poslal e-mail se zprávou, že jsou na jednom z hodických rybníků dvě obsazená hnízda roháčů.
Hned druhý den po ránu jsem zazvonil na jeho zvonek a on mě k hnízdům ochotně doprovodil.
Hnízda nebyla daleko od břehu. To je výhoda, dobře se využije plocha čipu. Ale když je břeh strmý tak je to současně nevýhoda. Většinou se bez dalších pomůcek nedá fotit od hladiny a fotky pak ztrácejí na působivosti. Jsou komponovány z nadhledu a pozadí tvoří voda.
Jedno hnízdo vystavěné z vodní vegetace bylo na otevřené vodní hladině, druhé bylo umístěno v nízkém rákosí ve kterém jsem ale nalezl vhodný průzor. Roháči seděli na hnízdech jako přibití a mohl jsem bez problémů fotografovat. Jejich partneři lovili a další pár plul pospolu.
K rybníku jsem opět zajel za několik dní, když jsem se vracel z Roštejna a další návštěvu plánuji na týden před koncem května.

Pořízené fotky jsou zde.

10. 5. 2015            (Přidáno 5 fotografií)

Mladé lysky

Lysky se na Hellerově rybníku opět objevily. Mladé lysky proplouvaly těsně kolem rákosí a staré se snažily ty malé rozježené černé kuličky s rudými zobáčky a rezavým chmýřím na hlavičkách nakrmit.
Byla tam mláďata ze dvou hnízd velikostně dost odlišná. Podle předchozích návštěv usuzuji, že by se osazenstvo z ještě jednoho hnízda mělo brzy objevit před rákosím.

Pořízené fotky jsou zde.

6. 5. 2015            (Přidány 4 fotografie)

Mladí konipasi horští vylétli z hnízda

První květnovou neděli uspořádala pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině společně se základní organizací Českého svazu ochránců přírody Jihlava akci pod vedením Mgr. Báry Kolmanové nazvanou Vítání ptačího zpěvu.
Manželka s dalšími čtyřmi desítkami účastníků vyrazila na pochod od křižovatky jihlavských ulic Slavíčkova a Smrčenská cestou mezi poli, loukami a kolem rybníka k Smrčenskému potoku, kde byl připraven odchyt a ukázka kroužkování ptáků. Já jsem předjel ke Smrčenskému potoku na Borovinu jako předsunuté záchrané vozidlo pro mou ženu.
Než došli, objevil jsem tam u potoka čerstvě vylétlá mláďata konipasa horského, která nemotorně poletovala kolem a dožadovala se na rodičích, aby jim přinesli nějaké sousto. Samozřejmě jsem se u nich zasekl a několik fotek pořídil.

Pořízené fotky jsou zde.

28. 4. 2015            (Přidáno 13 fotografií)

Hellerův rybník

Koncem druhé dekády dubna jsem fotografoval hlavně na okraji Jihlavy u Hellerova rybníka.
Ještě před odjezdem k Poděbradům jsem tam viděl zalétnout do rákosí motáka pochopa. Hned po návratu jsem se tam několikrát vypravil se sedmičkou déčkem a nejdelším objektivem který vlastním. Předpokládal jsem, že pokud moták přiletí, zapadne do rákosí na druhé straně rybníka.
Abych jen nemarnil čas čekáním, pokusil jsem se vyfotografovat i další ptáky, kteří v té době již intenzivně sháněli v okolí potravu. Drozdi kvíčaly byli velice pilní, asi i pro to, že ve výšce v korunách stromů kolem rybníka bylo několik obsazených hnízd.
Samička pěnice černohlavé a budníček menší revidovali větve a větvičky stromů, sýkora modřinka opakovaně prohlížela velkou dutinu a na hladině plaval jeden kačer kachny divoké a dva páry poláků chocholaček. Jeden polák se pohodlně vyvaloval na vodě a vypadal, jako by si chtěl opálit své bílé břicho. Lysky jako by zmizely.
Motáků jsem se dočkal. Sameček zakroužil, opatrně se snášel k rákosí, přelétl nad ním v obou směrech a pak v něm zmizel. Objevila se i samička. Nejdříve zakroužila ve výšce a pak padala k rákosí střemhlavým letem. Vyrovnala a opatrně se do něj zanořila. Fotky to byly pořízené na velkou dálku, ale byl jsem s nimi celkem spokojený přestože na velké zvětšování nebudou.

Pořízené fotky jsou uloženy podle jednotlivých druhů ptáků, na které lze odkazy otevřít zde.

18. 4. 2015            (Přidáno 11 fotografií)

Okolí Poděbrad

V první polovině dubna jsem strávil poměrně dost času nedaleko Sadské u Poděbrad. Fotografoval jsem hlavně ptáky. U Třebestovic jsem objevil u velké louky hromadu klestí. U ní se dalo zastavit s autem a z okna za použití fazolového stativu fotit ptáky, kteří usedali na větvičky, rozhlíželi se a zpívali.
Po dálnici se dalo rychle přemístit k mým oblíbeným místům u Žehuně  také k Bohdanečským rybníkům. Tak jsem toho pilně využíval.
U Sadské jsem nafotil velkého ptáka, který u nás na Vysočině patří k těm velice vzácným - bažanta. V ranním slunci jeho peří přímo zářilo.
Stanoviště u výše zmíněné hromady klestí bylo velice výživné. Povedlo se zachytit stehlíka, červenku, strnada, vrabce polního, budníčka menšího, pěvušku modrou a zvonka zeleného. Na louce se předvedl špaček, drozd kvíčala, drozd brávník a také konipas bílý. Nad loukou se třepetala poštolka.
Na Žehuňském rybníku mnoho ptáků nebylo, ale pozoroval jsem tam tok potápky roháče. V dálce plavalo několik kachen divokých, menší skupinka velkých bělohlavých racků odpočívala na vodě a sem tam přeletěl racek chechtavý. Dlouho jsem se tam nezdržel a přejel jsem k Bohdanečskému rybníku.
Pomalu jsem procházel od silnice na konec poloostrova, vybíhajícího do rybníka. Rybník byl napuštěný a po levé straně od pozorovatelny byly stromy na břehu okupovány volavkami popelavými, které si na nich dokázaly vystavět 21 hnízd. Spíše jich bylo více, já ale viděl a spočítal 21.
V dálce na hladině plavalo několik labutí, několik lysek a na protějším břehu u vody se hašteřily desítky racků.
Kolem proplul párek lysek černých a z rákosí na mě zvědavě pokukoval konipas bílý a vytrvale potřásal dlouhým černobílým ocasem.
Pomalu jsem se vracel k autu. Skoro u silnice plavalo několik párů zrzohlávky rudozobé. Samečci se snaží potvrdit oprávněnost svého jména a ve svatebním šatě jejich hlavičky zlatě svítí. A zobáky samečků mají sytě rudou barvu. Pořídil jsem několik snímků a odjel zas směrem k Poděbradům.

Pořízené fotky jsou uloženy podle jednotlivých druhů ptáků, na které lze odkazy otevřít zde.

31. 3. 2015            (Přidány 4 fotografie)

Pod Králickým Sněžníkem

Na konci března jsem se byl podívat ke Králickému Sněžníku. Mým nesmělým přáním bylo focení toku jeřábka lesního. S manželkou jsme se ubytovali na Králické chatě ve Stříbrnicích.
Ještě před polednem jsem se vydal po cestě nad vesničkou, proti proudu Stříbrnického potoka. Brzy jsem narazil na sníh, jehož vrstva se stále zvětšovala. Udělal jsem pár fotek a vrátil se zpět.
S manželkou jsme se rozhodli, že se pojedeme podívat nad Kunčice proti proudu Kunčického potoka.
Při výjezdu na hlavní silnici jsem v potoku na kameni uviděl skorce vodního. Bylo to poměrně daleko, ale čitelný snímek jsem udělal.
Nad Kunčicemi se uzounká silnička klikatila a prudce stoupala vzhůru. Všude ležela ještě spousta sněhu. Až roztaje, bude to romantický kout přírody.
V pozdním odpoledni nás Martin Hutař, kolega z klubu, naložil do jeho auta. U Stříbrnic vycházelo na louku 32 kusů vysoké. Martin s námi pak jezdil do tmy po nejkrásnějších výhledech pod hranicí lesa králického hřebene od Stříbrnic přes Hynčice ke Starému Městu. Krásnými výhledy a působivá jízda členitým terénem s prudkými sjezdy a výstupy cest po kterých jsme projížděli.
Ráno jsem s Martinem jel kus proti proudu Stříbrnického potoka a pak dál po vrstvě ztvrdlého sněhu až za chatu Orlí hnízdo. Po cestě Martin bezvýsledně zkoušel přivábit jeřábky. Pak sníh změkl a auto se nebezpečně bořilo. Na uzounké cestě jsme na mnohokrát otočili a vrátili se do Stříbrnic.
Ještě jsme zkusili jeřábky nalákat nad vsí. Jednoho jsme viděli letět lesem, ale fotit se nenechal. Přes stromy a při nedostatku světla to nešlo. Věděl o nás a nezastavil.
Focení jsme ukončili, odpoledne nás Martin provedl svou firmou PRO-BIO a byli jsme na jedné z jeho farem. Kouzelné zážitky.
V noci pak silně pršelo, padal i sníh. U Květné jsem ráno udělal pár mlžných snímků přes Andělské údolí. Stříbrnickým potokem se valila voda, kameny pod ní nebyly vidět, po skorcovi také nebylo ani památky. Spustil se déšť se sněhem a náš domácí to odhadl na další tři dny nepohody.
Zabalili jsme a v občasných sněhových vánicích jeli domů.
U Jimramova mě zaujal svah s lesíkem po levé straně silnice. Byl v protisvětle a představil jsem si to celé černobílé. Tak jsem to zkusil.

Krajiny si můžete prohlédnout zde.

24. 3. 2015            (Přidány 4 fotografie)

Mlynařík dlouhoocasý

Předposlední březnové úterý jsem z Pelhřimova odvážel naše fotografie z končící výstavy, kterou jsme doplnili přehlídku trofejí v budově OMS. Dopoledne před tím jsem zajel na chatu, zkontrolovat situaci a foťák jsem měl samozřejmě s sebou. A dobře jsem udělal. V Ondřejově jsem fotil párek špačků, kteří u cesty hledali obživu, u přítoku do Hejlovského rybníka poštolku a nekolik šedých vran a pod rybníčkem na potůčku tekoucím z Častkovic drozda zpěvného. Fotky to ale byly vhodné tak akorát jako doklad, že tam ti ptáci byli. U chaty bylo focení zajímavější a fotky kvalitnější. Snad pro to, že tam nebyl terén ohřátý od sluníčka, vzduch se netetelil a ptáci byli blíž. Rozšířil jsem kolekci fotek sýkory koňadry a získal pár fotek maličkých neposedných mlynaříků dlouhoocasých. Ti sice moc plaší nejsou, ale v klidu vydrží sotva dvě vteřiny a za tu dobu se s nimi fotograf musí s dlouhým teleobjektivem srovnat.
Focení mlynaříků mě potěšilo. Přemlynaříkovánu u nás není a ptáci variety caudatus, pocházející ze severní Evropy u nás moc zastoupení nejsou.

Mlynaříky si můžete prohlédnout zde.

18. 3. 2015            (Přidáno 8 fotografií)

Výprava za jeřáby

V polovině března jsem se doslechl, že u Cerekvičky byli pozorováni jeřábi popelaví. Druhý den jsem projel vesničkou. V poli na vrcholu teréní vlny rostl zvláštní šedohnědý trs. Zastavil jsem a podíval se na něj přes fotoaparát. Trs se začal pohybovat, pak zmizel a opět vyrostl. Čekal jsem, jestli srnec v lýčí ukáže více ze své postavy. Ukázal, ale celý se nepředvedl. Běhy zůstávaly skryté, pak pomalu mizel a nakonec se ztratil úplně. Fotku jsem ale udělal.
Dojel jsem na křižovatku cest v polích a vypnul motor. Nikde nebyl vhodný kryt. Zůstal jsem v autě a na okno jsem si připravil fazolový stativ. Když se na něj položí teleobjektiv, obraz se nechvěje, dokonce ani při běžícím motoru. To je důležité pokud přijedeme do blízkosti stojící zvěře. Dokud běží motor, většinou vydrží ale po jeho vypnutí odskakuje.
Čekal jsem a čekal. V dálce, nízko nad polem předváděli akrobatické zásnubní lety samečci čejky chocholaté. Ale jeřábi nikde.
Po hodině se něco pohnulo ve stařině u škarpy. Na pole vyskočil zajíc, přibližoval se pomalu ke mě a sem tam ukousl kousek ozimu. Fazolový stativ posloužil dobře. Jeřábů jsem se sice nedočkal, ale foto zajíce půjde zvětšit na můj oblíbený formát 40 x 60 centimetrů.

Zajíce si můžete prohlédnout zde.

9. 3. 2015            (Přidáno 8 fotografií)

Novomlýnská nádrž - Strachotín

V druhém březnovém pondělí se sluníčko snažilo napodobit jaro. Když vystoupalo poněkud výše a nevypadalo to, že se zatáhne, napadlo mě podívat se na Novomlýnskou vodní nádrž. Před dvěma roky jsem se tam pokoušel vyfotit orla mořského. Měli jsme povolení od krajského úřadu a čekal jsem v krytu dva dny na ledě v zálivu u Strachotína u uhynulé srny. Povedla se mi tehdy jen fotka káněte lesního. Nebylo to ale marné, byla vybrána do kalendáře na rok 2014.
Manželka se ke mě samozřejmě přidala. Za 20 minut jsme již ulížděli po dálnici do Brna a pak směrem na Hustopeče a odtud do Strachotína.
Zajeli jsme k vinnému sklípku, nad nímž jsme byli při minulé návštěvě ubytováni. Náhodou tam byl majitel, kupodivu nás po takové době poznal a manželka s ním vyrazila do sklípku ochutnávat a vybírat víno. Já se rozhlédl po okolí a ulovil několik snímků vrabce polního s krásně hnědě vybarvenou hlavičkou, labutě a sýkorku modřinku. Pak se v dálce objevil velký dravec a když se blížil, bylo jasné, že je to orel mořský. Přelétl v protisvětle. V tu chvíli bych byl raději, kdyby sluníčko tak krásně nesvítilo. Ale protisvětlo se mi podařilo vykompenzovat natolik, že i když to není snímek vhodný k tisku, orel je na něm k přečtení.
V pozdním odpoledni jsme se s několika lahvemi dobrého vína vraceli domů.

Pořízené fotky jsou uloženy podle jednotlivých druhů ptáků, na které lze odkazy otevřít zde.

1. 3. 2015            (Přidáno 5 fotografií)

Proudnický rybník

První březnová návštěva na Žehuňském rybníku se mi moc nepovedla. Z hráze jsem žádné zajímavé fotky nepořídil, v Choťovicích jedna nekvalitní fotka sýkory koňadry v letu. Trochu jsem byl zklamaný.
Vydal jsem se tedy směr Hradišťko II. Na příjezdu do vesnice se po pravé straně silnice rozkládá slušně velký Proudnický rybník. Zastavil jsem u něj a když jsem sešel k vodě, viděl jsem na hladině desítky kachen divokých. Na břehu byla vysypaná hromada plev s odpadním zrnem a to je zřejmě přilákalo. Zkusil jsem si, jestli jsem je nezapoměl fotit v letu.
Po chvilce ve větší výšce přelétaly kachny a mezi nimi bylo několik poláků velkých. Samozřejmě jsem fotil. Na počítači se mi pak povedla vyříznout čtyřka poláků bez doprovázejících kachen divokých. Letěli směrem ke vsi, tak jsem pomalu přejel na začátek obce.
Poláky jse již sice nespatřil, ale u hráze byla armáda husí polních s oražovo-černými zobáky. Mezi nimi bylo několik labutí velkých. Opatrně jsem se k nim blížil po hrázi a fotil. Povedl se mi i fotoúlovek racka bělohlavého. Je hodně podobný racku stříbřitému a středomořskému, ale snad je to on.

Pořízené fotky jsou uloženy podle jednotlivých druhů ptáků, na které lze odkazy otevřít zde.

25. 2. 2015            (Přidáno 7 fotografií)

Výlet na Bohdanečské rybníky

V polovině posledního únorového týdne jsem se byl podívat s manželkou v Lázních Bohdaneč. Lázně jsem nenavštívil, chráněné ptačí území Bohdanečský rybník a rybník Oplatil mě přitahovaly silněji.
Bohdanečský rybník byl vypuštěný, probíhaly na něm revitalizační práce, navazující na jeho odbahnění, vytvoření litorálních pásem a soustavy ostrůvků a lagun a rozčlenění rákosinových porostů přerušených v minulém roce.
Přesto jsme se vydali k pozorovatelně na konci poloostrova, vybíhajícího do plochy rybníka. Bagry čistily dno od bahna a další bagr ho rozhrabával podél cesty. V křovinách podle cesty zpívali ptáci, ukázal se strnad obecný, nad bahnitým dnem přelétla volavka. Úspěšně jsme obešli pracující bagr a dostali se k pozorovatelně. V bahně, poněkud daleko, postávaly volavky popelavé, ještě dál byla volavka bílá a na protější straně se zajímali o potravní nabídku jeřábi popelaví. Pořízené fotky jsou jen dokument, vzhledem ke vzdálenosti jim detailní prokreslení schází.
Odtud jsme se přesunuli k rybníku Oplatil. Pozorovali jsme na něm v dálce snad tisíce husí polních a několik desítek husí vekých. Dvě z nich se přiblížily na fotografovatelnou vzdálenost. Na ostrůvek přilétali a zase odlétali kormoráni velcí.
Při návratu jsem zastavil poblíž Sadské, kde na poli paběrkovali havrani loňskou kukuřici. Pár fotek se mi tam povedlo.
Pořízené fotky jsou uloženy podle jednotlivých druhů ptáků. Nejzajímavější (i když nepříliš kvalitní) fotky jeřábů pořízené na cca 800 m se dají otevřít zde.

20. 2. 2015            (Přidány 4 fotografie)

Raní jinovatka

Když jsem se ráno podíval z okna a uviděl přízemní mlhu a ojíněné větve stromů zářící v prvních paprscích slunce, příznaky artrózy poněkud polevily a během dvaceti minut jsem již jel vstříc vycházejícímu sluníčku. V Brtnici jsem odbočil na Brabsouze a po projetí lesa mě na levé straně silnice upoutaly na mezích ojíněné břízy. Řiďounká mlha vytvářela úzký proužek u vrcholu svahu a větve smrků a bříz byly pocukrované zářivě bílými jehličkami.
Udělal jsem několik fotografií a pak jsem sjel s kopce k řece Jihlavě.
V Bransouzích jsem odbočil na Dolní Smrčné. Před vesnicí mě zaujala plantáž červeně zbarvených vrbových prutů. Ty byly jen lehce zabarvené do běla.
Pak jsem vystoupal opět do vyšší nadmořské výšky a před Panskou Lhotou fotil bohatě ojíněnou břízu a soliterní strom v poli. Měl jsem s tím trochu problém. Musel jsem pod mez do pole a hodně se přiblížit s foťákem k zemi, aby za obzorem zmizely všechny střechy. Povedlo se. Měl jsem ale poněkud mokrá kolena a břicho.

Otevřít další fotografie krajin

TOPlist
TOPlist