Karel Ženíšek - Fotoúlovky - Články z roku 2014






Zpět na úvod

Zpět na Články


1. 11. 2014            (Přidáno 12 fotografií)

V listopadu

První středu, předposlední a poslední neděli v listopadu jsem to zase nevydržel a zajel na Žehuňský rybník.
Při první listopadové návštěvě jsem fotil racky a při cestě domů jsem zajel do Choťovic a nafotil tam na stromech u rybníka strakapoudy. Blízko jsem se ale kvůli plotu nedostal. Další zajímavý úlovek byl mladý orel mořský, který saděl na stromě u rybníka v dosti značné vzdálenosti a ne v zrovna fotogenické pozici. Mezi ním a mnou bylo více než 70 kormoránů. Když jsem si vylepšoval pozici, kormoráni mě objevili a odlétli a orel letěl s nimi.
Při dalších návštěvách to byli opět rackové, kormoráni a několik roháčů. Volavky popelavé jsem viděl jen tři a na značnou vzdálenost. Zajímavé bylo pozorování racka bělohlavého.

Otevřít další fotografie.

27. 10. 2014            (Přidáno 7 fotografií)

Rackové na Žehuňském rybníku

V úterý 21. října jsem zajel na Žehuňský rybník. Bylo týden po výlovu, rybník se ještě napouštěl, ale rybáři už do něj vypouštěli novou kapří násadu.
S násadovou rybou se do rybníka svezla i spousta menších rybek a rackové útočili na hladinu ale většinou neúspěšně.
V dálce přeletělo hejno 16 kormoránů směrem na Žiželice, ale podle výšky letu se dalo odhadnout, že pokud sedli na rybník, bylo to někde mezi Choťovicemi a Žiželicemi.
Dostal jsem se docela blízko k hladině a snažil jsem se vždy na nejbližším rackovi, provádějícím bleskové akrobatické výkruty, udržet zaostřovací bod mého Canonu 7D. S objektivem EF 100-400 mm f/4,5-5,6 L IS USM který váží s foťákem skoro 2,5 kg to byla docela makačka. Ale zadařilo se a mazal jsem jen cca 15% snímků.

Otevřít další fotografie.

14. 10. 2014            (Přidáno 5 fotografií)

Podzimní Šumava

Koncem druhého říjnového týdne jsme se s několika dalšími členy Klubu fotografů přírody vypravili fotit na Šumavu. Kolega Drha nám zajistil ubytování v Hartmanicích a připravil program. Já se zúčastnil jen části. Bylo to náročné na chození a pro mě co je od auta dál než kilometr není fotogenické.
V pátek jsem se podíval po silnici do Prášil a fotil při cestě.
Další den jsem věnoval Vydře u Antýglu, Rokytě, Čenkově pile, Srní a akumulační vodní nádrži pro elektrárnu na Čeňkově pile.Večer jsem z toho měl ušoupané boty a v neděli jsem se probudil, když ostatní odjížděli na rozhlednu na Poledníku.
Vydal jsem se tedy k mé oblíbené Křemelné a udělal pár fotek u Frauenthalu.
Pak jsme s manželkou zašli na výtečnné kapučíno a zákusek do krásné nové kavárny Cafe 27 na Horním náměstí v Hartmanicích a odtud odjeli domů.

Otevřít další fotografie.

8. 9. 2014            (Přidáno 5 fotografií)

Opět u Sedlejova

Minulou sobotu probíhala na střelnici mezi Mysliboří a Sedlejovem soutěž ve střelbě mezi MS Bílý Kámen - Trojan a MS Vyskytná nad Jihlavou. Po ukončení soutěže jsem se vydal opět za jeleny.
Pomalu jsem šoulal po okraji lesa. Hlavní jelen se skupinkou laní byl za terénní vlnou na louce. Přede mnou se ozvalo zapraskání. Ztuhl jsem a pak jsem své staré kosti složil opatrně k zemi.
Po chvilce jsem přes hromadu klestí mezi stromy uviděl dva mladé jeleny, jak se pomalu přibližují ke mě. Přesunout se, tak abych lépe viděl, nešlo. Přetočil jsem se na záda a mezi špičkami bot ostřil na jejich hlavy. Přišli docela blízko. Po dvojím cvaknutí závěrky jeleni odbočili na louku a já udělal další snímek.
Závěrka ještě několikrát cvakla, když přicházel hlavní jelen s laněmi zpět k lesu.

Otevřít další fotografie.

11. 8. 2014            (Přidány 4 fotografie)

Za jeleny k Sedlejovu

V sobotu jsem se byl podívat u Rančířova na zkoušky ohařů ze speciální vodní práce. S Milanem Slavingerem jsme odtud zajeli za kolegou Bočkem. Skoro každý rok tam jezdím fotografovat jeleny.
Zasedl jsem na nízkou kazatelnu schovanou na kraji lesa a čekal a čekal a čekal.
Po cca třech hodinách se pomalu mladým lesem blížila tlupa jelení zvěře. Pod listnatými stromy nebylo moc světla, fotil jsem ze stativu a expozice se pohybovala mezi 1/30 a 1/40 vteřiny. Abych co nejvíce omezil chvění foťáku, použil jsem předsklopení zrcátka a podruhé mačkal spoušť asi vteřinu po jeho zablokování v horní poloze. Zrcátko i spoušť zvěř slyšela a reagovale na ně, ale skupina se jen zcela pomalu posouvala na volné prostanství.
Povedlo se mi ještě několik fotek na sluncem vyprahlé trávě a ve stínu bříz.

Otevřít další fotografie.

19. 7. 2014            (Přidáno 12 fotografií)

Vlaštovkovití a rorýsovití

V tomto týdnu jsem se dvě dopoledne věnoval focení vlaštovek a jiřiček, abych si zase procvičil vedení fotoaparátu při ostření na rychle se pohybující objekty. Příliš se mi nedařilo, rychlý pohyb a četné prudké zatáčky za letícím hmyzem mi při váze teleobjektivu EF 100-400 mm dělaly problémy je chytit na ostřící bod. Ale pár snesitelně neostrých snímků jsem zde použil, včetně vlaštovky zatáčející k větší mouše, která je po straně tohoto textu.
Trénink a opotřebení závěrky na nezdařené snímky se mi ale vyplatily dnes ráno, když se mi na dostřel objektivu objevila skupinka sedmi hladových rorýsů, kteří se pustili do lovu hmyzáků v mé blízkosti. Bylo to sice většinou v protisvětle, ale ostření se mi dařilo lépe než na vlaštovky a jiřičky. Odpad byl daleko menší - přibližně 50%.
Z lovu vlaštovek a jiřiček jsem uplatnil osm snímků, rorýsi jsou na webu zatím čtyři.

Otevřít další fotografie.

13. 7. 2014            (Přidány 4 fotografie)

Mufloni

Čekal jsem v dobrém krytu na jeleny a místo parohaté zvěře se dostavili rohatí mufloni. Hrdě si nesli na hlavách vrubovité toulce.
Muflon má délku těla až 125cm, v kohoutku dosahuje výšky až 75 cm. Ocas měří 10 cm. Starší berani váží až 50 kg, muflonky i 35 kg. Mufloni jsou nenároční na potravu.
Mufloní toulce se liší od paroží jelenovitých tím, že jsou duté, nevětvené a mufloni je neshazují. Toulce jsou produktem kůže a přirůstají u hlavy. Toulce nosí pouze berani, kteří je používají při soubojích. Bývají dlouhé až 80 cm. Povrch toulců je vrubován a podle počtu zhuštěných vrubů lze poznat věk muflona.
Mufloní říje probíhá v listopadu, někdy i na začátku prosince. Muflončata se rodí počátkem března.
Mufloni po většinu roku žijí v rodinných tlupách, rozdělených podle pohlaví. Tlupu vodí stará zkušená muflonka, která ji bedlivě hlídá. Pokud některý kus zjistí nebezpečí, ostře sykne a celé stádo se okamžitě dá na útěk. Staří berani se toulávají samostatně.

Otevřít další fotografie.

4. 7. 2014            (Přidáno 6 fotografií)

Vzácný úlovek

V pondělí před šestou hodinou večerní jsem otevřel počítač a čerstvá zpráva od kolegy Vojty Kodeta, že jihovýchodně od Brtnice loví mandelík hajní ve mě vybudila horečnou činnost. Sbalit foťák s dlouhým sklem, fazolový stativ pro pohotové focení z auta a manželku, která mandelíka chtěla vidět také, mi trvalo pár desítek vteřin a za 5 minut jsme vyrazili k Brtnici.
Když jsme tam vyjeli k místu, kde měl mandelík lovit, uviděli jsme o kus dál další auto. Po louce se procházel čáp a sbíral potravu. Udělal jsem dvě fotky z auta a pak jsme pátrali po louce, jestli mandelíka neuvidíme. Bohužel, nikde vidět nebyl.
Druhé auto po pár minutách opustilo své stanoviště a přijelo k nám. Po mandelíkovi jsme pátrali společně. Dlouho bezvýsledně.
Potom ale Adam Sedlák mandelíka uviděl letět a upozornil nás ostatní. Bylo to daleko, ale během dvou vteřin jsem na něm držel zaostřovací bod a tiskl spoušť.
Vzdálenost odhaduji přes 100 metrů, stoupající teplý vzduch kazil optiku, ale dva snímky jsem vložil na web. Nejsou moc kvalitní, ale mandelík je u nás natolik vzácný, (od roku 1988 se jedná o šesté pozorování v republice a na Vysočině první), že jsem neváhal.

Druhý den jsem tam ráno vyrazil znovu. Zdržel jsem se necelé dvě hodiny, ale mandelíka jsem neviděl. Vyfotil jsem jen motáka lužního a poštolku.

Otevřít další fotografie.

6. 6. 2014            (Přidáno 7 fotografií)

Čápi na hnízdě

Před necelými třemi týdny jsme byli s kolegou, který kromě myslivosti také fotografuje, obhlédnout u Markvartic nové hnízdo čápa černého, které objevil. Tehdy to vypadalo nadějně, ale u lesa, ve kterém bylo, byl proveden nějaký výkop. Minulou neděli jsem nabalil vybavení a jel hnízdící čápy černé nafotit.
Kolem lesa byl odkrytý pás zeminy, uprostřed něho hluboký výkop a uprostřed loučky stál zemní stroj ve vzdálenosti asi 100 metrů od hnízda. Hodinu jsem strávil čekáním, jestli se čápi neobjeví ale štěstí jsem neměl. Ani na vzdálené louce jsem je nanašel. Tak jsem to vzdal a abych vybavení netahal zbytečně, přejel jsem do nedalekých Bohuslavic, kde jsem na vzdálenost skoro 300 metrů fotografoval bílé čápy na komíně s hromosvodem. Slunce bylo již vysoko a vzduch se tetelil, čtyřstovku jsem měl nastavenou extendrem na dvojnásobek a ostřil jsem pomocí Live View.
V úterý mi volal další kamarád, že se mu u rybníčka u Hodic objevil černý čáp, kterého tam každý rok pozoruje. Ve středu jsem měl cestu do Třeště, tak jsem se s ním dohodl, že se před polednem stavím a on mi to místo ukáže.
Když jsem odjížděl, udělal jsem pár snímků čápa bílého, který má hnízdo na sloupu elektrického vedení přímo v obci.

Otevřít další fotografie.

25. 5. 2014            (Přidány 4 fotografie)

Pojďte s námi za žábami

Včera jsem se zúčastnil perfektně připravené akce neziskové organizace "Mokřady - ochrana a management" s názvem "Pojďte s námi za žábami". Šel jsem víceméně na procházku v nevhodné obuvi, ale organizátoři nás provedli kolem tůněk tak, že mi boty zůstaly suché.
Šel jsem bez stativu, s mým oblíbeným zoomem 100 - 400 mm. Mé dosavadní zkušenosti se žábami byly takové, že když se člověk přiblíží k tůňce, žáby zmizí a po delší době se objeví někde daleko a ještě v husté vegetaci. A nás půjde skupina ...
Když jsme se přiblížili k tůňkám, koncert na chvilku zeslábl, ale žádný žabí úprk se nekonal. Buď je měli organizátoři ochočené, nebo u žabáků milostné touhy potlačily pud sebezáchovy a po minutě se koncert obnovil v plné síle. Určitě si najdu čas a podívám se tam znovu.

Otevřít další fotografie.

1. 5. 2014            (Přidáno 10 fotografií)

Ze Žitného ostrova

Týden kolem Velikonoc jsem strávil na Žitném ostrově a v maďarském a slovenském okolí. V plánu jsem měl nechodit vůbec do přírody a většinu času ležet ponořený do horké termální vody  termálních lázních ve Velkém Mederu a v Györu. Tak jsem své dvanáctikilové fotovybavení nechal doma a vzal jsem si s sebou jen starý lehoučký kompakt. Co kdyby ....... .
Brzy jsem se ale cítil vyhřátý nadmíru a místo do lázní jsem chodil a hledal ve městě zajímavosti.
V Györu jsem chodil na oběd do Szalai Vendeglő na Kisfaludy utca 34 a mohu tuto příjemnou minirestauraci v blízkosti Szechenyi téru vřele doporučit.
Kromě architektury jsem fotografoval na kompakt i některé živé tvory. Pod vodní nádrží Gabčíkovo byly na vodě zrzohlávky rudozobé, kormoráni, labutě, volavky a čápi. Lepší příležitost k focení čápů jsem ale měl na loukách mezi Sapem a Medveďovem. Tam jsem trochu litoval, že s sebou mám jenom ten kompakt.

Otevřít další fotografie.

12. 4. 2014            (Přidány 4 fotografie)

Bažant obecný

Na Vysočině bažanti ve volné přírodě skoro úplně vymizeli. V okolí Jihlavy jsem alespoň žádného neviděl. O to milejší mi bylo, když jsem u Žehušic na poli uviděl dva kohouty se slípkou. Chtěl jsem si samozřejmě pořídit snímek.
Přesouval jsem se podle meze zarostlé stařinou. Neplížil jsem se. To by mi dělalo trochu problém. Nebyl jsem na to vybavený a v mém věku ..... .
Bažantí kohouti se pohybovali hodně daleko a slepička přikrčená nedaleko ve vzcházejícím obilí pozorně obhlížela okolí. Povedlo se mi ji vyfotografovat v protisvětle. Kohouti mi na tu vzdálenost ale neposkytli šanci.
Opatrně jsem se stáhl a o cca 300 m dál jsem na druhém poli objevil samotného kohouta. Pohyboval se na rozhraní světla a stínu v celkem ještě přijatelné vzdálenosti od meze se stařinou a tak jsem tentokrát po světle pořídil tři fotky.

Otevřít další fotografie.

4. 4. 2014            (Přidány 4 fotografie)

U Pelhřimova se otevřelo jaro.

Na Apríla jsem jel do Pelhřimova vyzvednout fotografie, které jsem spolu s kolegy Milanem Slavingerem a Standou Vorálkem vystavoval v Pelhřimově.
Cestu jsem využil k návštěvě údolí pod Částkovicemi a také k návštěvě mého oblíbeného rybníčku, na nějž se každoročně dostaví párek potápek roháčů, aby se tam pokusili o zachování rodu. Loni se jim to sice nevydařilo, ale letos 1. dubna již jeden na rybníčku plaval a pilně se potápěl.
V údolí na okraji vlhké louky u lesa bíle svítilo pár ostrůvků květů bledulí.
Na stráni pronikavě voněl lýkovec, který na sebe lákal pracovité včely. Dlouhodobé vdechování jeho vůně prý může způsobit bolesti hlavy a závratě. Požití jeho částí může způsobit i smrt.
Nedaleko se také rozprostíral malý kobereček tvořený porostem sasanky hajní. Její trhání může pro jedovatost její čerstvé šťávy vyvolat zdravotní komplikace.

Otevřít další fotografie.

24. 3. 2014            (Přidány 4 fotografie)

Tradiční jarní návštěva u jezera.

Stala se z toho pro mě tradice. Již třetí jaro po sobě (letos přišlo mnohem dříve než jindy) jsem navštívil jezero poblíž Sadské. Šel jsem zkontrolovat kormorány, kteří se zdržují na ostrůvku. Obešel jsem pravou stranu jezera až k domům na druhé straně.
Kormoráni na ostrůvku samozřejmě byli, ale viděl jsem jen tři. I na tu dálku (více než 150 metrů) jsem je svým čtyřstovkovým objektivem fotografoval. Stromy byly opět solidně zastříkány bílým nánosem, takže vypadaly, jako by se na nich držela jinovatka, nebo slabý poprašek sněhu.
Na protější straně jezera v rákosinách nyní skoro suchých zbytků slepého ramene se pohybovala volavka bílá, ale na focení to nebylo.
Při zpáteční cestě mě provokoval strakapoud svým klepáním do stromů. Pomalu se přesouval k Sadské a já ho opatrně následoval. Jednu fotografii přikládám.

Otevřít další fotografie.

1. 3. 2014            (Přidány 4 fotografie)

Veverka obecná

Jaro se blíží a život v přírodě je pestřejší.
Na kraji lesa se po stromech honily dvě veverky - nazrzlá a černá. Veverka žije po většinu roku samotářsky a ostatním veverkám se vyhýbá. To se ale mění v období páření. Tehdy samec najde podle pachu říjnou samici a honí ji tak dlouho, až ta je svolná přijmout jeho geny. Bývá to na začátku léta, ale některé samice mohou mít až dva vrhy po třech až čtyřech mláďatech za rok, přičemž ten první je situován do přelomu února a března.
Charakteristickým znakem pro veverku obecnou jsou střapce chlupů na uších a zejména huňatý ocas, který jí pomáhá udržovat rovnováhu při lezení. Veverky mívají hnědavé, nebo černé zbarvení, břicho je ale krémové až bílé.
Veverka se dožívá v průměru tří let a je u nás vedena jako ohrožený druh.

Otevřít další fotografie.

4. 2. 2014            (Přidáno 6 fotografií)

Rys ostrovid


Je to naše největší kočkovitá šelma, dlouhá až 120 cm. Výšku v kohoutku má až 70 cm a dosahuje hmotnosti do 35 kg. Samice jsou drobnější. Ocas má cca 25 cm.Rys má trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci (chvostky) a černý konec ocasu. Lícní chlupy mohou tvořit licousy.
Je aktivní za soumraku, v místech, kde má klid se může ve dne slunit. Většinou ale mimo období říje odpočívá ve dne v úkrytech. V období říje je aktivní i za dne. Je značně pohyblivý, za den se dokáže vzdálit i na vzdálenosti 25 km.
Samci žijí samotářsky, ale v době páření se zdržují se samicí. Někdy se o samici uchází více samců, kteří spolu bojují. Říje probíhá v únoru a březnu, v květnu až červnu rodí samice 2–4 slepá mláďata. Vidět začnou ve třetím týdnu života. Samice kojí dva až tři měsíce a mláďata s ní zůstávají až do další říje. Pohlavně dospělá jsou po dvou letech. Rys si vytyčuje teritorium které hájí proti ostatním rysům. Jeho velikost je závislá na zazvěření prostoru a pohybuje se od desítek do několika set kilometrů čtverečních.
Při lovu rys na kořist číhá na vyvýšených krytých místech. Útočí na krátkou vzdálenost a v případě, že není okamžitě úspěšný, vzdá pronásledování po několika desítkách metrů.
Z kořisti spotřebuje až 3,5 kg masa, pak ji ukryje a v případě, že je další lov obtížný se k ní vrací.
Rys je celoročně hájený, škody jím způsobené hradí krajské úřady.

Otevřít obrázky k textu

1. 2. 2014            (Přidány 4 fotografie)

Morčák velký


Morčák velký má tělo dlouhé cca 60 - 80 cm, rozpětí křídel dosahuje jeden metr a váží od jednoho do dvou kilogramů. Samec ve svatebním šatě má tmavě zelenou hlavu, šedozelený hřbet, bílé boky a červené končetiny a zobák. Samice je ve svatebním šatě šedá, má hnědou hlavu a má červený zobák a končetiny. Obě pohlaví jsou mimo období páření zbarvena stejně. Ptáci ze severoevropských oblastí na zimu migrují k nám a do jižní Evropy. Na těchto místech se zdržují od listopadu do března. Morčák umí dobře plavat. Rychle plave, dokonce i pod vodou. To mu stejně jako na konci zahnutý zobák s okrajovými vruby usnadňuje lov ryb. Loví i jiné vodní živočichy. Mladí morčáci se živí hlavně vodním hmyzem.
Hnízdí od dubna do května, zpravidla v dutinách. V hnízdě mívá od šesti do šestnácti vajec na kterých sedí přibližně měsíc. Mláďata opustí hnízdo přibližně po měsíci a po dalším měsíci se osamostatní.

Otevřít obrázky k textu

24. 1. 2014            (Přidáno 5 fotografií)

Husa velká


Na Žehuňském rybníku jsem pozoroval také husu velkou. Přímo u hráze rybníka jsou dvě nepříliš od sebe vzdálená parkovišťátka. Po straně rybníka se táhne další hráz, oddělující od rybníka náhon. Po ní se člověk dostane pohodlně dosti daleko od silnice.
Kolem poledne má fotograf slunce skoro za zády a v polovině ledna není tak vysoko aby kazilo fotografii. Tak jsem po té pomocné hrázi popošel cca 300 metrů a sledoval přelety hejnek husí. Do větších hejn se občas vetřely kachny divoké. Protože slunce zkracovalo expozici, dala se použít při rozumném ISO (320) clona 8 a ostření pracovalo i při základní cloně 5,6 poměrně rychle a fotky vyšly prakticky všechny ostře. Protože na hrázi nebyl kryt, husy se moc nepřiblížily a fotil jsem na dosti značnou vzdálenost.

Otevřít obrázky k textu



20. 1. 2014            (Přidány 4 fotografie)

Racek stříbřitý


Skoro dva týdny jsem se pohyboval v okolí Poděbrad a poněkud jsem zanedbával aktualizaci stránek.
Počasí nebylo sice ideální, ale několik snímků jsem nafotografoval. Využil jsem dnů, kdy se rozplynuly mlhy a přestalo mrholit a vyrazil po dálnici vstříc rybníkům mezi Poděbrady a Chlumcem nad Cidlinou.
Na Žehuňském rybníku byla od noci tenká vrstvička ledu. V ní ale byla místa, kde již led stačil roztát a těch využívali ptáci, kteří hledali potravu pod vodou.
Na ledu ležela ryba a dva velcí rakové s bílými hlavami se na ní pokoušeli přiživit. Pravděpodobně to byli rakové stříbřití, kteří jsou ale velice podobní s rackem bělohlavým a s rackem středomořským, takže si tak úplně jistý nejsem. Chvílemi kroužili nad ledem a občas se přiblížili na dostřel mého foťáku.


Otevřít obrázky k textu


4. 1. 2014            (Přidány 4 fotografie)

Čekání na sníh


Dávno již má panovat zima nad Českou krajinou, ale sníh místo u nás padá ve světě na místech, kde ho mnoho let neviděli.
A na Vysočině místo ležící bílé peřinky, odrážející světlo a zjemňující stíny, zatemňují krajinu nízké tmavé mraky.
Pro zvěř a myslivce je současné počasí příjemné. Zvěř nestrádá a přikrmování dá méně práce. Ale fotograf zvěře tmavě šedohnědou barvu krajiny příliš nemiluje. Kdyby alespoň to sluníčko častěji a déle svítilo. To by pomohlo vypíchnout zvěř z pozadí fádní krajiny a zkrátilo by expoziční časy. Pošmourné počasí ale v drtivém poměru převažuje, proto se fotograf musí chopit každé příležitosti, kdy se počasí alespoň trochu zlepší.
Bývá to občas po ránu, když se v noci vyjasní a krajinu ozdobí jinovatka. Sluníčko je sice ráno za mraky, ale než jinovatka roztaje, pár fotek se může podařit.
Zejména mufloní zvěř, která má výraznější barvu srsti, s jinovatkou pěkně kontrastuje a v revíru s jejím výskytem se fotograf na místech, kde se drží zelená tráva někdy dočká.
Před objektiv mi tentokrát přišla i skupina laní.

Otevřít obrázky k textu


TOPlist
TOPlist