Karel Ženíšek - Fotoúlovky - Články z roku 2013





Zpět na úvod

Zpět na Články


6. 11. 2013            (Přidány 4 fotografie)

Barvy podzimu


První mrazíky a nízké podzimní slunce připravily v přírodě kouzelnou hru barev. Zelená barva vzrostlých ozimů kontrastuje s červenohnědými variacemi barev listnatých stromů, do toho se mísí sytě modrá barva oblohy se zářícími bílými mraky. Ta je po chvíli zkalena rychle letícími modrošedými pásy, přes které sluneční světlo měkce modeluje krajinu.
Hra barev mě vyprovokovala k cestě na Třebíčsko k obci Ptáčov a na Pelhřimovsko do okolí Olešné. Pozdní babí léto mě nezklamalo a pár fotek krajiny (tu fotím jen sporadicky, protože se mi příliš nedaří) jsem ulovil.
Barvy podzimu ale nevydrží dlouho. Z barevných větví a stromů vítr a nezvratná následnost ročních období vytvoří žalostně holé prsty, vzpínající se osaměle k obloze, čekající, až jejich nahotu zahalí do bílého závoje padající sníh.

Otevřít obrázky k textu


21. 10. 2013            (Přidány nové stránky)

Rozšíření stránek


Abych využil i fotografie z cest po městech, které jsem pořídil v několika posledních letech, zpracovávám je formou webových stránek.

Nejrozsáhlejší jsou zatím stránky z Říma, které ještě budu doplňovat a rozšiřovat. Přidávat budu postupně i fotografie a texty z jiných měst - ať již z ciziny, nebo z domova.
Těžištěm mého fotografického zájmu ale zůstává nadále fotografie přírody. Krajin, zvířat, ptáků ....

Z odkazu pod obrázkem se můžete přesunout na stránky, které jsem včera umístil na web.

Otevřít nové stránky


7. 10. 2013           (přidáno 8 fotografií)

Daňci


Kohoutková výška u samců se pohybuje mezi 85 až 110 cm, u samic 75 až 90 cm. Bez kelky (ocasu) dosahují samci délky 130 až 175 cm (samice 115 až 140 cm), ocas měří 18 až 27 cm. Hmotnost daňků je 40 až 95 kg, daněly váží 25 až 50 kg. Paroží samců je lopatkovité s očníkem a opěrákem, na lopatě tzv. dlani má zářezy tzv. krajkování. První prstovitý výběžek na spodu lopaty je palec .
Letní červenohnědé zbarvení je bíle skvrnité. Skvrny jsou v podélných řadách. Břicho, vnitřní strany běhů a zrcátko jsou čistě bílé. Po hřbetě až na špičku ocasu (kelky) se táhne černý pruh, který lemuje i zrcátko. Kelka je poměrně dlouhá a slouží jako dorozumívací prostředek. Černá kelka je dobře znatelná na bílém zrcátku. V klidu zvěř kelkou neustále pohupuje, při úprku je vztyčená.
Zimní zbarvení je tmavohnědé. Skvrny jsou nezřetelné, nebo nejsou vůbec patrné.

Otevřít obrázky k textu


3. 10. 2013           (přidáno 6 fotografií)

Mrazivé ráno


Včerejší ráno bylo dokonale mrazivé. Z oken auta jsem oškrábal hustý kožíšek jinovatky a vyrazil k Sedlejovu. Po cestě jsem se zastavil pro kolegu Slavingera a za svítání jsme byli na místě. Tráva byla bílá, sprušle žebříku, po kterém jsem stoupal na kazatelnu klouzaly.
Po půl osmé jsem fotil první přicházející jeleny. Po osmé se mezi stromy prodralo slunce a bodově nasvítilo jelena s několika kusy holé zvěře za terénní vlnou.
Na troubení jsme čekali marně. Říje již byla za svým vrcholem, jelen si stále svou skupinu laní udržoval pohromadě a pokud se mladší jeleni přiblížili, udělal proti nim tichý výpad a oni poslušně ustoupili.
Jak slunce stoupalo po obloze, plochy jinovatky se postupně rozpouštěly. Kolem poledne jsem pořídil několik fotek ze šoulačky po kraji lesíka a před jednou jsme se vydali domů.

Otevřít obrázky k textu


19. 9. 2013           (přidáno 8 fotografií)

Před říjí


Slunečný víkend na začátku září jsem využil k průzkumu lokality, na níž jsem před dvěma lety fotografoval jelení říji.
V pozdním odpoledni jsem šoulal lesíkem na okraji louky, kam jelení zvěř vychází na pastvu. V dobrém větru jsem se dostal na cca 40 m od dvou mladých jelenů. Ti se pomalu přibližovali mezi stromy po okraji lesa. To jsem již ležel na zemi a čekal na vhodný záběr. Když se jeden vysunul přední polovinou těla zpoza stromu, stisknul jsem spoušť. Jelen znehybněl a dlouho jistil mým směrem. Já jsem zkameněl také a jelen se po chvíli vydal i se svým kamarádem na cestu k původnímu stanovišti.
Hlavní jelen s laněmi se pásl daleko na louce. Když skupina zatáhla do lesa, na mezi před lesíkem jsem ve vysoké trávě rychle postavil přenosný kryt a odjel domů. Druhý den ráno jsem usedl do krytu. Foukal silný vítr, tak se mi moc nedařilo. Od půl jedenácté skupina vyšla a já do dvou odpoledne udělal několik snímků ve vysoké zlaté trávě. Po louce také přeběhla včerejší dvojice mladých jelenů a na okraji louky a defilovali přede mnou dva špičáci s parožím v lýčí.

Otevřít obrázky k textu


9. 9. 2013           (přidáno 7 fotografií)

Šídla a vážky


Krásné počasí minulého pátku probudilo ve vážkách a šídlech v okolí krásného malého rybníčka u Bílého Kamene touhu po milostných hrátkách. Šídla hledala partnery, přitom proletovala podél břehu rybníka. Vážky to dělaly také tak a ve dvojicích občas usedaly na vodní rostliny u břehu.
Usedl jsem na hráz do těsné blízkosti vody a pokoušel se nafotografovat hlavně jejich prolety. Nebylo to nic jednoduchého. I ta největší šídla jsou relativně malá a udržet na nich ostřící bod autofokusu při jejich rychlém letu s občasnými prudkými zatáčkami bylo docela obtížné. Zvlášť s mým objektivem se zoomem 100-400 mm a clonou 4,5 až 5,6, vážícím více než jeden a půl kilogramu.
Slunečné počasí umožnilo použít při nastavení rozumné citlivosti kratší časy v kombinaci s vyším číslem clony a výtěžnost snímků přesáhla 50%.

Otevřít obrázky k textu


2. 8. 2013           (přidány 4 fotografie)

Motýli


K Pelhřimovu jsem se dostal až po šesti týdnech. Roháči z rybníčka zmizeli, hnízdo bylo sice od mé poslední návštěvy přistavěné, ale bylo prázdné. Nad rybníčkem a sousedním polem kroužily čtyři volavky popelavé a po roháčích jsem pátral marně.
Jako náhradní program jsem zvolil testování mé čtyřstovky ve spojení s extendrem dvakrát prodlužujícím ohniskovou vzdálenost a nácvik manuálního ostření. Protože teploty šly vysoko přes třicet, fotil jsem na krátkou vzdálenost. A jako objekt mi posloužili motýli. Přenášel jsem za nimi stativ a protože byli docela rychlí, ostřil jsem přes hledáček ze vzdálenosti necelých dvou metrů. Při troše pečlivosti se snímky zdály docela slušné. Ostření s živým náhedem je samozřejmě kvalitnější a jako nejrychlejší a nejpřesnější zaostření jsem vyhodnotil dálkové focení s notebookem.

Otevřít obrázky k textu


7. 6. 2013           (přidáno 6 fotografií)

Rybníček pár kilometrů od Pelhřimova


Pár kilometrů od Pelhřimova se zrcadlí malý rybníček. Každý rok k němu jezdím a s napětím čekám, jestli se na něm objeví párek potápek roháčů. A tento týden, stejně jako v posledních třech letech, jsem se dočkal. Teď na začátku června začali se stavbou hnízda z vodních rostlin, zejména z rákosí. Vznáší se na hladině, ale je ukotvené na stoncích rákosu. Samice do něho snese pravděpodobně tři vejce.
Na rybníčku byly i dva páry lysek černých, které se mezi sebou svářily a pošťuchovaly. Přeletovaly z jedné strany rybníčka na druhou a přitom se občas dostaly na dostřel mého čtyřstovkového objektivu.
Také tam proplouval párek poláka chocholačky. Vzdálenost byla ale příliš veliká a závěrka mého Canonu zůstala v klidu.
Nenápadně jsem pak opustil úkryt a spokojeně odjel domů.

Otevřít obrázky k textu


28. 5. 2013           (přidány 4 fotografie)

Sokol stěhovavý


Sokol má dlouhá špičatá křídla o rozpětí 85 - 115 cm a krátký ocas, který se ke konci zužuje. Délka těla 35 – 50 cm. Samci váží od 500 g do 750 g, samice váží 910 až 1500 g. Charakteristický je tmavý vous na bílé tváři.
Loví ptáky za letu. K lovu drobných savců se uchyluje výjimečně a ptáky na zemi se pokouší donutit vzlétnout. Vrhá se z velké výšky na kořist pod sebou a na kořist útočí svými pařáty. Při střemhlavém letu dosahuje až 300 km/h, proto udeří kořist do křídla, aby se srážkou s tělem nezranil. Kořistí sokola jsou holubi, hrdličky, špačci, různé druhy kachen, racci, ale i drobnější ptáci jako rorýsi, vlaštovky či pěnkavy. Troufne si i na havrany a vrány. Ze savců loví netopýry, výjimečně králíky, sysly a veverky.
Sokoli dospívají ve druhém roce svého života, ale většinou zahnízdí až v třetím roce. Hnízdí převážně na skalních stěnách, pokud nemají k dispozici skály, zahnízdí i ve starém hnízdě jiného druhu. Hnízdo nestaví, ani neupravují, někdy hnízdí jen na holé skále. Na hnízda se pravidelně vracejí, nebo hnízdí poblíž starého místa. Samice snáší na začátku dubna 3-4 vejce. Sedí na nich cca měsíc, občas ji vystřídá samec, který jí nosí kořist na hnízdo. Mláďata opouští hnízdo po 5 až 6 týdnech, ale rodiče je nadále krmí ještě aspoň dva měsíce.

Otevřít obrázky k textu


18. 5. 2013           (přidáno 5 fotografií)

Krkavec velký


Krkavec velký je náš největší pěvec, je velký asi 50 centimetrů a může vážit až 1,5 kilogramu. Jeho mohutný zobák je na rozdíl od havrana, který je začně menší, u kořene opeřený. Peří je černé s kovovým leskem.
Potravou krkavce jsou malí hlodavci, ptáci a jejich vajíčka, různá semena, ale i odpadky a mršiny. Když má k dispozici více potravy než spotřebuje, zakopává si ji pod zem.
Žije v trvalých osamělých párech po mnoho let. Na hnízdiště se vrací v únoru. Hnízdo, které používá několik let, si staví na vysokých stromech a na nedostupných skalách. Samice do něj snáší 5 až 6 modrozelených, černohnědě, šedohnědě a šedě skvrnitých vajec, na kterých sedí tři týdny. Malé krkavce krmí oba rodiče a ti velmi rychle rostou.

Otevřít obrázky k textu


14. 5. 2013           (přidáno 5 fotografií)

Zážitkový víkend


O víkendu s uskutečnilo na Předních Rennerových boudách setkání klubu fotografů. Z pátku na sobotu v noci vydatně pršelo, někteří ale před úsvitem obsadili mobilní kryty, které večer postavili. Tetřívci tokali až skoro u chaty, ale fotky se jim nevydařily. Ráno se počasí zepšilo, tak nás několik sjelo dolů k překladišti a pěšky jsme se vydali proti proudu Klínového potoka fotografovat skorce vodního. Skorci přeletovali nad hladinou a já si vybral místo k focení pod dvěma olšemi. Při vyndavání půjčeného hejkala mi vypadly rukavice k vodě a já se pro ně sehnul, šlápl na kámen a předvedl skorcům, jak se plave znak. Oni umí jen prsa. Po cestě k překladišti mi teklo ze šosu a z otvorů pro tkaničky tryskal vodotrysk.
Odpoledne jsme šli fotografovat ptáky. Sice mírně pršelo, ale foťáky to přežily a pár fotek se podařilo.

Otevřít obrázky k textu


1. 5. 2013           (přidáno 7 fotografií)

Opět u Sadské na Jezeru


Skoro po roce jsem se opět minulou středu vydal k doupným stromům u Jezera poblíž Sadské, kde jsem loni fotografoval strakapoudy velké. Letos jsem je slyšel pouze z dálky klepat do stromů.
Došel jsem až k Jezeru a část stromů na ostrůvku, vzdáleném od břehu asi 150 metrů vypadala jako by byla pokryta jinovatkou. Kormoráni, řekl jsem si a po chvíli jsem je spatřil. Dva seděli nahoře na ojíněných stromech a dalších pět okupovalo větve u hladiny. Na mojí čtyřstovku to sice bylo dost daleko, ale o pár snímků, přestože bylo pozdní dopoledne, jsem se pokusil.
Druhý den jsem se tam vydal před západem slunce a závěrka se opět několikrát ozvala.
Před odchodem jsem ještě zkusil zachytit protisvětlo u zálivu Jezera.

Otevřít obrázky k textu


28. 4. 2013           (přidáno 12 fotografií)

V Jihlavské ZOO


V 16. týdnu se mi ozval Honza Kusolič s tím, že má v úmyslu navštívit jihlavskou zoologickou zahradu a navrhl, že bychom se tam mohli sejít. Foťák mě po několika týdnech nečinnosti, kdy jsem měl velké problémy s chůzí, také přemlouval k akci, tak jsem se rozhodl, že to zkusím.
Domluvili jsme se s Honzou, že se v ZOO v neděli 21. dubna, pokud bude trochu slušné počasí, potkáme.
A počasí se na víkend vylepšilo.
Před desátou dopoledne jsem odstavil auto na parkovišti u hlavní brány do ZOO. Hned za bránou jsem se zasekl u expozice surikat a když jsem se odpoutal, prošel jsem přes nově otevřenou australskou farmu dolů do údolí. Na farmě se fotit moc nedalo, všechno bylo zatím v budovách.
V údolí jsem fotil levharta skvrnitého, vydru malou (asijskou), rysa ostrovida a lemury. Mezitím jsme se potkali a poseděli s Honzou. Po poledni jsem se pomalu vracel k východu a ještě udělal několik fotek surikat.

Otevřít galerii Savci ze ZOO _1


21. 3. 2013           (přidáno 12 fotografií)

Březňačky


Včerejší první jarní den mě vylákal fotit k řece Jihlavě. Odrazy slunečních paprsků od čerstvého sněhu vyjasňovaly stíny a zkracovaly expozici.
Březňačky přeletovaly z místa na místo a při přistání rozstřikovaly třpytivé kapky vody. Nebo pospávaly na břehu a jeden plovák si před nastydnutím schovávaly v peří.
Většina párů se již držela pohromadě a souboje kačerů byly jen výjimečné. Kačeři pohyby hlavou přitakávali partnerkám na jejich nevyslovenou otázku jestli po nich touží a pak jim to dokazovali ve vodě i na břehu, někdy i dost agresivně.

Otevřít galerii Kachna divoká


15. 3. 2013           (přidáno 5 fotografií)

Poslové jara?


Mrzne a místy ještě leží poprašek sněhu. Ale na obloze je v plném proudu stěhování některých druhů ptáků.
Tyto přesuny ze severu na jih a naopak u některých z jihu na sever jsou neklamnou známkou brzkého příchodu jara.
A proč by také nemělo jaro přijít? Březen je skoro v polovině a jarní rovnodennost je za dveřmi.








7. 3. 2013           (přidáno 5 fotografií)

Srneček bojovník


Zazvonil mi telefon a předseda mysliveckého sdružení Pavel Kudrna mi řekl, že na kraji řepkového pole objevili srnečka. Na žádný podnět prakticky nereagoval. Protože nevykazoval známky žádné nemoci, ani nebylo možné pozorovat, že by byl nějak zvlášť vyhublý, přemístili ho daleko od řepky aby vyloučili další spásání narkotických látek.
Pavel mi řekl, že má srneček zdeformovanou horní čelist a na levé světlo nevidí. A že by bylo dobré zdokumentovat, s jakými problémy se dokázal v životě poprat a vyrovnat.
Po několika hodnách jsem odpoledne dorazil s foťákem na místo a srneček již byl pohyblivý a bral Pavlovi z ruky letninu a seno. Později začal okusovat větvičky z borovice. Vzhledem ke zmíněným deformacím mu to dělalo značné potíže.
Deformace horní čelisti a ztráta světla mohla vzniknout při prenatálním vývoji, ale shodli jsme se na tom, že je pravděodobnější, že vznikla před několika měsíci po nárazu na drát elektrického ohradníku, když prchal před některým ze psů, které zde lidé čato venčí. Pro náraz do ohradníku svědčí i roztržené levé slecho.
Pavel se rozhodl, že bude srnečka sledovat a pokusí se mu zvýšit šanci na přežití odlákáním od řepky ke kvalitnímu a hodnotnému krmivu.

Otevřít galerii Srnec obecný


19. 2. 2013           (přidány 4 fotografie)

Rytířská zvěř černá


Pokud v přírodě potkáte divoké prase, má z vás zpravidla větší strach, než vy z něho.
Výjimkou je vzácný případ, kdy černá nemá možnost úniku (nebo si to myslí), nebo když jsou ohrožena selata. Pak může dojít k útoku.
Běžně ale černá zvěř i když je v pohybu včas zjistí, že se něco odchyluje od normálu a podle intenzity podnětu reaguje. Pokud člověka uvidí, nebo zachytí jeho intenzivní pach okamžitě odbíhá. Jinak se zastaví, větří a když podnět vyhodnotí jako nebezpečný, odbíhá také.
Spolu se zvětšujícím se podílem osevní plochy kukuřice stavy černé zvěře radikálně narůstají. Má to negativní vliv na drobnou zvěř a ptáky hnízdící na zemi. Setkání s divočákem je častější než v minulých letech a ať už je to na silnici nebo ve volné přírodě, je to vždy silný zážitek.

Otevřít galerii Prase divoké


31. 1. 2013           (přidány 4 fotografie)

Focení na újedi


V neděli 27. 1. jsem usoudil, že mráz již byl dostatečně silný a že bude novomlýnská vodní nádrž dostatečně zamrzlá, aby donutila orly říční vyhledat újeď, kterou pro orly připravil spřátelený místní rybář.
Vyrazil jsem tedy se ženou do Strachotína, ubytovat se v penzionu nad vinným sklípkem na břehu nádrže, ve kterém Honza Kusolitz zajistil noclehy. Po příjezdu jsme absolvovali prohlídku penzionu a exkurzi do vinného sklípku, která se líbila zejména mé paní. Já ještě pak jel do Ivaně, kde jsme měli sraz s Honzou. Tak jsem musel nechat ochutnávku a výběr vína na ní.
Do večera jsme ještě stihli prohlédnout připravenou újeď a dozvěděli jsme se, že orli na ni zatím nelétají. Vybrali jsme si místo pro kryty. V pondělí měl být ještě přes den mráz, tak jsem zvolil přírodní kryt v rákosí. Honza zvolil kryt mobilní.
Brzy dopoledne jsme dorazili k újedi. Zmizeli jsme v krytech a čekali s připravenými fotoaparáty na stativech. Káňata několikrát přelétla, pak se jedno spustilo na újeď. Dlouho se tam nezdrželo a po chvíli se vzneslo, oblétlo újeď a zvolna odlétlo.
Vydrželi jsme čekat skoro šest hodin během kterých jsme nafotili několik snímků. Pak jsme se vydali zpátky do Strachotína.
Další den se oteplilo. U újediště jsme byli o hodinu dříve než v pondělí. Protože jsem čekal, že s oblevou přijde déšť, vzal jsem si do rákosí na pomoc mobilní kryt a dobře ho zamaskoval. A déšť skutečně přišel. Nejdříve to byly jen chvilkové přeháňky. Pak se spustil drobný vytrvalý déšť. Pozorovali jsme, jak na polích mizí sníh. Pro naše vyhlídky na úspěch byly horší přelety helikoptéry nad nádrží, které se opakovaly v hodinových intervalech. Orly jsme neviděli a káňata přeletovala ve značné dálce.
Několikrát přetáhly divoké husy a kolem újediště pomalým kolébavým krokem pochodovala nutrie.
Před půl čtvrtou odpoledne jsme to vzdali, vrátili se do Strachotína, sbalili věci a odcestovali. Orli nás sice nenavštívili ale fotky káňat také nejsou k zahození.


Otevřít galerii Káně lesní


20. 1. 2013           (přidáno 5 fotografií)

Sýkorky


S novým sněhem se k lidským obydlím začaly stahovat sýkorky. Vracely se ke krmítkům, které při předcházejícím oteplení opomíjely.
Na sobotu byla do Prahy svolána schůze klubu fotografů přírody. Jako nástupní prostor jsem zvolil pár dní před schůzí Třebestovice a když sýkory začaly prohledávat zahrádku a brát předložená semena slunečnice, rozložil jsem u mladé vrby mobilní kryt a v šestistupňových mrazech v něm denně kolem poledne cca dvě hodiny vysedával.
Sýkorky vrbu využívaly jako pozorovatelnu a také jako bezpečnou jídelnu. Zrníčka slunečnice nelouskaly na místě, ale odesly je na vrbu, pevně je přitiskly k větvičce a usilovně z nich dobývaly olejnatý vnitřek semene. Zahrádku navštívily jen dva druhy. Hojnější sýkora koňadra a krásnější sýkora modřinka.

Sýkory najdete zde


2. 1. 2013           (přidány 4 fotografie)

Nový rok na Smrčenském potoce


Na Nový rok jsem si spolu s Jihlavskými ochránci přírody vyšlápl proti proudu Smrčenského potoka. Ornitologická vycházka dostala jméno Hledáme skorce vodního.
Protože jsem předpokládal větší účast a hodně dětí, focení skorce bylo dost nepravděpodobné. Vzal jsem si s sebou tedy jen lehký kompakt na pár dokumentů.
Počasí bylo pošmourné, obloha byla zatažená nízkými mraky a na kajině ležela řídká mlha. Úzké údolí a koruny stromů také podstatně snížily úroveň světla. Protože kompakt při vyšší cilivosti značně šumí, pár fotek které jsem pořídil jsem exponoval s časy kolem 1/20 sec. Někteří účastníci měli více štěstí než já a skorce viděli při jeho cestě proti proudu potoka. Já jsem po cestě objevil několik zajímavých krajinných detailů a tak jsem také nešel domů bez snímku.


Otevřít galerii Krajiny


TOPlist
TOPlist